Proč se gekon udrží na hladkém povrchu?

29. srpen 2011 | 06.00 |

Fantastické lezecké schopnosti gekona poutají na sebe pozornost vědců a dost možná i horolezců. Zejména jejich bezproblémové šplhání po hladkém povrchu v kolmé rovině nebo po stropech terárií či kmenech stromů je obdivuhodné. Za tuto schopnost vděčí adhesivním polštářkům na svých končetinách. Dolní strana jejich prstů je porostlá jemnými keratinovými chloupky (tzv. sétami).  

Jejich délka se podle druhu gekona pohybuje od 30 do 130 mikrometrů. Každý milimetr čtverečný plochy prstu gekona je pokrytý až 5 000 sétami a celá tlapka jich obsahuje kolem půl milionu. Každá séta je rozdělena na 400 až1000 drobných útvarů - tzv. spatulae. Ty možná tvarem připomínají zpětné háčky na suchém zipu a dokážou doslova na molekulární úrovni reagovat mezi sebou a podložkou. Umožňují tak přilnutí nohy k libovolnému povrchu. Gekoni při své lezení nejdříve tlapku přitisknou k podkladu a pak s ní nepatrně pohnou zpátky. Séty kopírují povrch na mikroskopické úrovni a zapasují se do každé, i té nejméně patrné nerovnosti. Svými povrchovými molekulami interagují s molekulami povrchu, po němž kráčí. Vzniká tak chemická vazba založená na van der Waalsových interakcích.

Praktické využití pozorování povrchu tlapek gekona vedlo techniky k výrobě speciálních lepících pásek, které mohou mít využití v často neočekávaných oborech.  Například se uvažuje o použití takových speciálních pásek s vysokou přilnavostí místo stehů při lékařských operacích.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře