Měsíční iluze

6. březen 2013 | 06.00 |
› 

Až budete sledovat východ Měsíce nad obzorem, bude se vám Měsíc jevit nízko nad horizontem mnohem větší a tím pádem i ve vzdálenosti menší než obvykle. Jedná se o takzvanou měsíční iluzi, která je dlouhodobým problémem vědy. Zmiňují se o ní texty zaznamenané v 6. století před naším letopočtem na hliněných tabulkách z knihoven v Ninive a v Babylonu. Aristoteles tuto iluzi mylně přisuzoval zvětšovacím vlastnostem atmosféry. Problém dále zaujal například Leonarda da Vinci, Keplera či Descarta. V 19. století vyšlo najevo, že měsíční iluze je psychologický jev, důsledek poznávacích procesů ležících na pozadí vizuálního prostorového vnímání lidského mozku a patří do kategorie optických klamů. O správném vysvětlení iluze se však stále debatuje a problém tak patří mezi ty dosud nevyřešené.  

Jedno z tvrzení například říká, že naše mysl interpretuje vzdálenější objekty jako širší, zatímco jiné vysvětlení dodává, že iluze vzdálenosti může skutečně oko zaostřit jinak.

Každopádně zdánlivé zvětšování Měsíce poblíž obzoru, způsobuje náš způsob vnímání vzdálených objektů. Může to souviset s mylným naším vnímáním oblohy jako mírně zploštělé, ne stoprocentně kulaté. Navíc velikost objektů odhadujeme na základě zkušeností bez ohledu na jejich vzdálenost. Velmi vzdálené objekty jsou podle naší zkušenosti ve skutečnosti větších rozměrů. Pokud vidíme vycházet Měsíc poblíž vysokých domů, věží kostelů, vzrostlých stromů nebo vrcholků hor vyhodnotí náš mozek tuto informaci jako obrovský objekt. Když se pak Měsíc nachází vysoko nad obzorem, kde jej nemůžeme s ničím srovnávat, zdá se nám pak mnohem menší a iluze se ztrácí. Iluze se ztrácí i v případě, že se na Měsíc budeme dívat tak, že se se hluboce předkloníme a sledujeme jej zpod nohou "vzhůru nohama" a naše vnímání hloubky obrazu je tak trochu zmatené.

Ověřit si to můžeme různými způsoby. Na délku napjaté paže přidržíme malou minci na délku paže a porovnáme její velikost s velikostí vycházejícího Měsíce. Pak totéž zopakujeme s Měsícem vysoko na obloze. Stejně tak místo mince můžeme smotat papír do ruličky, aby odpovídal průměru Měsíce a pak si pohledem do ruličky zkontrolovat Měsíc v poloze vysoko na obloze. Nejjistějším porovnámím bude vyfotografování Měsíce v různých polohách na obloze stejným zoomem fotoaparátu. Zjistíte, že se velikost Měsíce vůbec nezměnila. V každém případě úhlový průměr Měsíce ze Země je vždy asi půl úhlového stupně.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře