Jak dal jantar jméno elektřině

10. září 2013 | 06.00 |

Na cestě k objevení elektřiny zaujímá první místo jantar. Jde o zkamenělou pryskyřici třetihorních jehličnatých stromů. Jantar má celou řadu barevných odstínů, ale jeho charakteristickou barvou je žlutá až hnědá. Pro svou snadnou opracovatelnost byl jantar používán odedávna k vytváření šperků a jiných ozdobných předmětů, jako talismany k magickým účelům a údajně jako kadidlo také k léčení lidí. Proto byl na Blízkém východě a také u nás ve střední Evropě velmi ceněným zbožím. Dokonce přes naše území vedla v době římské jantarová stezka - prastará obchodní trasa spojující naleziště na Baltu se Středozemním mořem. Už v 6. století př. n. l. si výrobci šperků ve starověkém Řecku všimli, že má jantar zvláštní fyzikální vlastnosti.

Při jeho tření suchou rukou, ovčí vlnou nebo vlněnou látkou, přitahuje k sobě malé předměty: slámu, vlákna, ptačí peří či vlasy. Používal se také při předení lnu, kde přadleny pozorovali přitahování lněných vláken k jantaru. Této pozoruhodné vlastnosti si povšiml jeden z prvních řeckých "fyziků" vůbec - Thales z Milétu v 6. století př. n. l. Přitahování drobných tělísek třeným jantarem předváděl svým žákům, ale příčinu tohoto jevu nedovedl vysvětlit. (VIDEO)

Římský básník a filozof Lucretius Caruss Titus se domníval, že přitahování předmětů jantarem je způsobeno zředěním vzduchu, ke kterému podle něj docházelo v okolí třeného jantaru.

Po dobu dlouhých 2 200 let nebyl tento jev dále zkoumán. Až v 17. století anglický vědec William Gilbert poprvé popsal jev elektrování těles. Jako první použil slovo electris pro látky, které jsou-li třeny, mají stejné vlastnosti jako jantar. Slovo elektřina zřejmě pochází ze staré řečtiny. Řecký název pro jantar je elektron. Řekové také znali přírodní slitinu zlata a stříbra, která nesla název elektron. Když se slitinu naučili uměle vyrábět a vytvářet z ní šperky a mince zlatavého zbarvení, pak pro nápadnou barevnou podobnost s jantarem, dali přírodní pryskyřici jantar toto řecké označení.

Gilbert k testování elektricky nabitých látek vynalezl přístroj versorium, který byl předchůdcem dnešního elektroskopu.  Šlo o malou kovovou střelku, která byla podobně jako střelka kompasu vyvážená a volně otočná na svislé ose. K versoriu se pak přikládaly třené látky, které způsobovaly natočení střelky. S pomocí versoria Gilbert pak objevil další látky (dielektrika), které mají stejné vlastnosti jako jantar: safír, achát, diamant, sklo, síra, pečetní vosk, kazivec a další. (VIDEO)

Gilbert při svých experimentech zaznamenal a popsal pouze přitažlivé elektrické síly mezi vhodnými materiály. Domníval se, že příčinou těchto jevů je pohyb "fluida", které se z tělesa vypařuje a kolem něj vytváří atmosféru efluvium.

Dnes víme, že jevy mezi elektricky nabitými tělesy způsobují elektrické síly. Jejich původ však musíme hledat uvnitř atomů, kdy při tření těles dochází k uvolnění elektronů z atomového obalu. Slovo elektron, jak již víme, pochází z řeckého slova "jantar" , které do fyziky zavedl William Gilbert. 

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře