Tmavý pás mezi dvojitou duhou

12. září 2013 | 06.01 |
› 

Při vzniku duhy dopadá sluneční paprsek na dešťovou kapku a při jeho přechodu z opticky řidšího prostředí (vzduchu) do opticky hustšího prostředí (voda) dochází nejprve k lomu ke kolmici. Pak paprsek projde kapkou a na druhé straně kapky dojde k jeho úplnému odrazu zpět. Nakonec při průchodu z kapky do vzduchu dochází k dalšímu lomu – tentokrát od kolmice. Úhel, který svírá dopadající a vystupující paprsek se blíží úhlu 42°. Z rovného zemského povrchu je proto možné pozorovat duhu, je-li Slunce méně než 42 stupňů nad obzorem. Takto vzniká hlavní duha.  Pokud by došlo ještě k jednomu úplnému odrazu, pak by vznikla i duha vedlejší.

Za intenzivního deště se nad hlavním duhovým obloukem může objevit poněkud slabší druhý duhový oblouk – sekundární duha. Ta opisuje část kružnice o poloměru asi 51° kolem místa, kam směřuje stín pozorovatelovy hlavy. Sekundární duhový oblouk vzniká díky dvojnásobnému úplnému odrazu paprsků uvnitř dešťových kapek, které jsou prosvětlovány slunečním světlem. Pořadí barev v sekundárním duhovém oblouku je díky tomu opačné než v hlavní duze. Hlavní duha má horní okraj červený, vedlejší duha má horní okraj fialový.

Uvnitř hlavního duhového oblouku je obloha výrazně světlejší a mezi oběma duhovými oblouky je naopak pás oblohy výrazně tmavší než zbývající část oblohy. Paprsky vytvářející primární duhu se odchylují do směrů "uvnitř" primární duhy a vně z nich nedopadá žádný. Podobný princip se uplatňuje i u sekundární duhy, jenže tady se paprsky odchylují do směrů vně duhy.

Výrazně tmavý prostor mezi oběma duhovými oblouky se nazývá Alexandrův tmavý pás. Popsal jej už kolem roku 200 našeho letopočtu řecký filozof Alexander z Aphrodisiasu.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře