Povrchové napětí vody se sírou

25. březen 2015 | 06.00 |

Volný povrch kapaliny se chová jako tenká pružná blána, snažící se jej stáhnout natolik, aby měl co nejmenší plochu a tím by byla zajištěna minimální povrchová energie.  Proto je také klidná hladina vody v nádobě vodorovná. Dokonce na sobě udrží drobné objekty, které by se díky své větší průměrné hustotě měly díky Archimédovu zákonu potopit. Existuje celá řada experimentů s povrchovým napětím vody, jejíž hladina se posype lehkým práškovým materiálem, aby se pak rozestoupil do stran při dotyku hladiny látkou, která snižuje povrchové napětí – detergentem. Méně známý je však pokus s práškovou sírou.

Do kádinky napustíme vodu a počkáme, až se její hladina uklidní. Pak ji celou poprášíme jemně mletou sírou. Síra má větší hustotu než voda a proto by se v ní měla potopit. Prášková síra je však vůči vodě nesmáčivá, proto se v podobě žlutého prášku dobře drží na vodě. Voda má natolik vysokou hodnotu svého povrchového napětí, že ji bude nutné v tomto pokusu nějakým způsobem snížit. Může se to provést opatrným zahříváním nebo mnohem rychleji a efektněji kápnutím vhodného detergentu. Použijeme například Jar, který však nekápneme, jak bývá při těchto pokusech zvykem, doprostřed nádoby, ale ke stěně kádinky.

Jar sníží povrchové napětí vody natolik, že ta začne smáčet síru, která se pak od místa kápnutí Jaru začne povrchovou vrstvičkou kapaliny postupně propadat a klesat ke dnu. Její hustota je skutečně větší než voda.

Tímto pokusem se zároveň demonstruje síla vodíkových můstků mezi molekulami vody. Jakmile kapka detergentu poruší vodíkové vazby, začne padající kaskáda síry.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář