Taková sluneční plachetnice dosahuje velmi malého zrychlení, ale díky tomu, že ve vesmíru neexistují proti ní působící odporové síly, během několika měsíců nabere dostatečnou rychlost při pohybu mezi planetami sluneční soustavy. Tato plachetnice tedy není vhodná na cestování lidské posádky vesmírem, ale výborně se může hodit při robotnickém průzkumu sluneční soustavy. Plachta této plachetnice je z pružného materiálu tenčího než je lidský vlas - tloušťka fólie je 7,5 tisícin milimetru. Folie plachty výborně odráží sluneční fotony a přebírá tak jejich hybnost.
Na plachetnici se nachází i miniaturní solární panely, ze kterých bude čerpat energii pro palubní přístroje a pro rozvinování a natáčení samotných plachet. Natáčením plachty vůči směru slunečního záření chtějí japonští vědci Ikara důmyslně řídit během cesty. Cesta povede poměrně daleko od Země do meziplanetárního prostoru.