Nebeský chór

9. červen 2010 | 06.00 |

Hvizdy rozumíme plazmatické vlny vznikající při blesku a mající frekvence od  300 Hz do 30 kHz. (Přehrejte si MP3 záznam.) Mohou se šířit podél magnetických siločar z jedné zemské polokoule na druhou. Mají krátké trvání s postupně klesající frekvencí vlnění. Studiem hvizdů v různých šířkách lze odvodit rozdělení elektronové hustoty v protonosféře. Poprvé byly pozorovány v kanálech blesků Barkhausenem v roce 1919 a jejich původ vysvětlil Storey v roce 1953.  Významným druhem elektromagnetických vln ve hvizdovém módu je takzvaný chorus. Tyto vlnové emise jsou pozorovány na frekvencích od 10 Hz do 1000 Hz. Trvají krátkou dobu řádově několika desetin sekundy. Častěji je pozorována rostoucí frekvence, klesající tóny však také nejsou výjimkou. Celkový dojem z měřeného elektrického nebo magnetického pole, převedeného na akustický signál, vzdáleně připomíná švitoření nezkušeného pěveckého sboru, odtud se používá název chorus.

Chóry vznikají z plazmových vln šířících se podél zemského magnetického pole. Po svém vzniku vlnění interaguje s pohybujícími se elektrony, přitom narušuje jejich spirální trajektorie a způsobuje ve vnějším van Allenově pásu  jejich urychlení až na rychlosti blížící se rychlosti světla. Protože tyto "zabijácké elektrony" mají vysokou energii, mohou velmi negativně působit na posádky kosmických lodí a poškodit elektronická zařízení nebo sluneční panely na družicích.

Na výzkum hvizdů a chórů bylo již vysláno několik družic. Zejména družice POLAR, která odstartovala v roce 1996 zaznamenala tyto jedinečné "zvuky"  ionosféry. Výzkumem se zabývaly družice Cluster a především dvojice sond Double Star, která je při zvýšené geomagnetické aktivitě poprvé pozorovala i ve velkých vzdálenostech od Země. Ze získaných dat se zjistilo, že zdrojem chórů jsou oblasti v blízkosti roviny geomagnetického rovníku vzdálené od Země 6 až 7 poloměrů Země.Tyto oblasti jsou protažené ve směru silokřivek magnetického pole, mají délku 3 000 až 5 000 km, napříč silokřivkám měří ale pouze desítky kilometrů. Chóry se pohybují podél silokřivek ve vlnových balících s trváním 1- 40 ms. Rychlost pohybu chórů je zhruba 100 km/s. Pozorován byl i odraz chóru ve vyšších geomagnetických šířkách a jeho návrat do roviny geomagnetického rovníku. Navrácený chór měl nižší frekvenci než původní. Vzhledem k nízké frekvenci chórů je možné je poslouchat i jako zvukové nahrávky.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře