Výměna oční čočky

16. březen 2011 | 06.00 |
› 

Ještě před 20 lety se operoval šedý zákal tak, že po operaci musel pacient nosit silné brýle, kterým se hovorově říkalo jogurtovky. Podobaly se totiž tlustému dnu skleniček od jogurtu. Díky nim nemohl pacient chodit s jedním okem odoperovaným a s druhým neoperovaným, protože ten rozdíl se v těch brýlích nesnesl. Změnila se jim velikost světa, protože jogurtovky zvětšovaly až o 40%. Lidé se znovu museli naučit odhadovat vzdálenost. Po operaci byli nuceni 14 dní ležet na lůžku. Díky technickému pokroku v medicíně dnes pacient přijde ráno na operaci a po dvou hodinách odchází s odoperovaným okem, do kterého si  akorát týden nesmí sahat a mýt si jej a už normálně vidí. Operace šedého zákalu je podle statistik ve více než v 95% případů úspěšná.

Anestezie se provádí vkápnutím jenom několika kapek anestetika do spojivkového vaku a operace samotná je hotová během 10-15 minut. Dnes se operuje tzv. uzavřeným systémem. Lékaři provedou nějaké přístupy do oka, do kterých vloží operační nástroje. Veškerá manipulace s oční čočkou se provede uvnitř v oku, kdy se oční čočka pomocí ultrazvuku rozmělní, odsaje se z oka ven a pak tím samým vstupem do oka se implantuje nová čočka Často se implantuje čočka stočená do ruličky. V oku se pak rozvine, usadí se na to místo, kam patří. V okamžiku vyjmutí nástrojů z oka, se pacient po operaci může zvednout a odejít domů. Čočka se do oka zasune pomocí jednoduchého nástroje, který je podobný injekční stříkačce.

Dříve byla operace šedého zákalu krvavou operací, v současné době díky moderní technice, je možné operovat malým řezem, který je mezi mm až1,8 mm. Když je řez vytvořen tunelovým způsobem, tak se nemusí šít. Lékaři musí však mít i čočku, která tímto malým otvorem projde. Ta čočka je v současné době elastická a složí se do zařízení nazývaného cartridge. Vypadá jako dutý válec v jedné části podélně rozříznutý a druhé části je na nějaký pantík. Do tohoto dutého válečku se pak čočka vloží, váleček se zavře a tak se v něm čočka stočí do ruličky. Pístem se silikonovým koncem je vtlačena do konusu, jehož ústí má stejnou velikost jako je velikost tunelu, který jde do oka.

Řez v oku je menší než 2 mm, ale rozvinutá čočka v oku má průměr asi 13 mm. Musí být proto dostatečně elastická, aby se dala stočit do malé ruličky. Dnes jsou čočky nejčastěji z akrylátu nebo silikonu. Dříve se vyráběly například z křišťálu.

Během prvních několika dnů si pacient musí na novou čočku zvykat. Pomáhá mu při tom tzv. neuroadaptace. To je schopnost mozku přizpůsobit se nové situaci.I když oko vidí po operaci jinak než před ní, za několik dní to ani nepoznáme. Čočka má plnou průhlednost a má v sobě dokonce absorbér, který odfiltruje UV záření, aby nepoškozovalo sítnici. Po operaci přichází pacienti s nejrůznějšími příznaky. Každopádně se pacientům zrak výrazně zlepší, ale mohou nastat i  různé vedelejší příznaky.í pacienti jsou nadšení z nádherného barevného světa kolem sebe, ale s nádechem do modrého spektra. Je to tím ,že čočka nemá žlutavý nádech a proto se celé spektrum viditelných barev posune poněkud do modré oblasti. Poslední rozdíl, který odlišuje umělou čočku od lidské čočky je to, že je to optika, která je určitým způsobem lesklá. Za určitých podmínek může pacient vidět odlesky od povrchů té čočky. Díky neuroadaptaci si však na to ve velmi krátké době vznikne, mozek tyto fenomény odfiltruje, zrovna tak jako vidění takového srpečku čočky ještě 14 dní po operaci u některých lidí. To je způsobeno tím, že optika čočky není úplně stejně veliká jako přirozená čočka, tzn. že občas tam někteří pacienti tam ten okraj vidí. Díky neuroadaptaci se však i tento nepříjemný úkaz úplně odstraní. 

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1.5 (8x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře