Spadne na povrch Měsíce dříve kladívko nebo pírko?

28. červen 2008 | 07.00 |

Jedním ze známých paradoxů klasické fyziky bylo Aristotelovo tvrzení, podle něhož těžší tělesa padají rychleji než tělesa lehčí. Galileo Galilei ale vytvořil myšlenkový paradox. Uvažujme dvě stejně hmotné zlaté mince. Podle Aristotela budou padat na zem stejnou rychlostí. Nyní si ale představme, že tyto mince jsou spojeny velmi lehkým vláknem. Podle Aristotela tvoří jedno těleso s dvojnásobnou hmotností, takže musí padat dvakrát rychleji. Ale proč, když jsou spojeny jen tenkým vláknem? Galileo Galilei tento paradox správně analyzoval, a dospěl k závěru, že se Aristoteles zmýlil a všechna tělesa (pokud zanedbáme odpor vzduchu) musí padat stejnou rychlostí bez ohledu na svou hmotnost. Tato analýza se později stala základem moderní dynamiky, na které o století později stavěl Isaac Newton, když objevil své zákony pohybu.

Fyzikální pověsti vyprávějí, že experimenty s padajícími tělesy prováděl poprvé Galileo Galilei údajně na šikmé věži v Pise. Shazoval z věže tělesa o různých hmotnostech a zjišťoval, které z nich dopadne na zemi dříve. Dokázal odhadnout, že se tak stane u obou těles současně. Pokud by však spolu s kamenem shazoval například peříčko, tak by pírko díky odporu vzduchu dopadlo později. Jak by tomu však bylo v prostředí, kde není odpor vzduchu - ve vakuu?

Astronaut David Scott na Měsíci upustil geologické kladívko a husí brk. Na povrch Měsíce dopadly současně. Tímto jednoduchým experimentem ukázal, že tělesa se v gravitačním poli pohybují stejně, bez ohledu na jejich hmotnost. Je to dáno úměrností mezi setrvačnou a gravitační hmotností. Jde o jeden ze stěžejních fyzikálních principů, na kterém, je založena obecná teorie relativity – princip ekvivalence.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1.33 (3x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší