Polární záře

28. červenec 2008 | 07.00 |

V Norsku byla polární záře vysvětlována tak, že zářící a chvějící se oblouky na obloze představují most, přes který se přepravují bohové z Ráje na Zem. Jiná legenda zase hovoří o polární záři jako o nebeském tanci duší mrtvých děvčat. Finská mytologie se zmiňuje o řece, vedoucí skrz oheň, která tvoří hranici mezi "královstvím" živých a mrtvých.

Polární záře na severní polokouli se latinsky nazývá ”aurora borealis”, na jižní polokouli pak ”aurora australis”. Typická výška ve které se tvoří nejvíce světla polární záře je zhruba 100 km. Často tradovaným omylem je tvrzení, že polární záře vznikají přímým pronikáním částic slunečního větru do atmosféry. Ve skutečnosti je princip vzniku polární záře popsán následovně.
Ze Slunce se uvolní oblak nabitých částic (například formou erupce). Částice letí směrem od Slunce rychlostí řádově stovky kilometrů za sekundu (asi tisíckrát pomaleji než světlo). Zhruba za dva dny dosáhnou dráhy Země. Pokud tento oblak částic přímo zasáhne Zemi, zachytí se nabité částice (protony, elektrony) v zemském magnetickém poli a podél siločar magnetického pole pokračují v pohybu směrem k magnetickým pólům. Tam se srazí s molekulami vzduchu, které jsou následkem srážky vybuzeny (elektrony v atomech poskočí na vyšší energetické hladiny) a při následném návratu do původního stavu (elektrony se vracejí na původní hladiny) dochází ke vzniku záření. Ve viditelném světle jde o vlnové délky 557,7 nm (zelená), 630,0 nm (červená) a 636,4 nm (červená), které pocházejí od atomů kyslíku. Rovněž ve viditelném světle se projevuje pásová emise molekul dusíku (N2).
V severnějších zeměpisných šířkách je polární záře nádherná podívaná. Má však i některé nepříjemné důsledky - nefunguje rádiové spojení, televize, mobilní telefony, problémy jsou při rozvodu elektrické energie ...

V našich zeměpisných šířkách najdeme polární záře nad severním obzorem, projevují se zejména světlými oblaky. Jejich vzhled se v rozmezí několika málo minut nebo dokonce desítek vteřin neustále mění. Tyto slabé polární záře svým jasem většinou nepřekonají práh barevného vidění, proto se projevují bílou září. Někdy se však i ve střední Evropě objevují dynamicky proměnlivé červené skvrny s nazelenalými "závěsy”, případně i jiné kombinace. Většinou trvají od 2 do 10 minut, někdy se za 2-3 hodiny zopakují. Nejčastěji mají tyto polární záře nízkou energii elektronů a vyskytují se ve vysokých výškách 200 - 1 000 km. Ve starých kronikách obcí byla často polární záře zaměňována s velkým požárem daleko za obzorem. Mnohdy vyjeli i dobrovolní hasiči. Památná záře u nás byla vidět dne 17. listopadu 1989.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (8x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Související články

žádné články nebyly nenalezeny

Komentáře

RE: Polární záře marcel 01. 05. 2016 - 19:31