Konec vzducholodě Hindenburg

18. září 2008 | 00.00 |

Německá vzducholoď Hindenburg byla spolu se svou sesterskou lodí Graf Zeppelin II největším létajícím strojem všech dob. Byla pojmenována po říšském prezidentovi Paulovi von Hindenburg a sestrojena v roce 1935. Její konstrukce byla z duralu, měla délku 245 m a průměr až 41 m. Naplněna byla zhruba 200 000 m³ vodíku rozděleného do 16 částí. Původně měla být naplněn heliem, ale embargo USA přinutilo německé konstruktéry změnit projet a použít vysoce hořlavý vodík.

Pro známá rizika vodíku obsahovala konstrukce Hindenburgu různé bezpečnostní prvky, které měly zabránit požáru v případě úniku plynu. Potah byl speciálně upraven tak, aby se zabránilo jiskrám, které by mohly způsobit požár. Víra konstruktérů v bezpečnost zacházení s vodíkem byla tak vysoká, že na Hindenburgu byla dokonce i kuřárna. Čtyři dieselové motory umožňovaly maximální rychlost vzducholodě až 135 km/h. Obal vzducholodě byl vyroben z bavlny impregnované pro nepropustnost směsí oxidu železa a acetátu celulózy a potažené hliníkovým prachem.

Hindenburg mohl nést 72 pasažérů (50 při transatlantickém letu), 61 členů posádky a náklad (v nákladním prostoru se přepravovaly i automobily). Interiér byl luxusní: teplá jídla, sprchy s teplou vodou, na vyhlídkové palubě hrál dokonce pianista na duralové piáno. První let absolvoval Hindenburg v březnu 1936 a v červnu téhož roku provedl rekordní dvojnásobný přelet Atlantiku v čase 5 dní, 19 hodin a 51 minut.
Dne 3. května 1937 odstartoval Hindenburg z frankfurtského letiště na transatlantický let. Kvůli protivětru nabral zpoždění již při přeletu oceánu. Při příletu k New Yorku byla nad New Jersey bouře, proto vzducholoď město dvakrát obkroužila a k letišti Lakehurst dorazila s půldenním zpožděním navečer 6. května. V 19:21 bylo na zem shozeno první přistávací lano a pozemní personál začal s upoutáváním vzducholodi. O čtyři minuty později, když byl Hindenburg ve výšce asi 60 metrů, vzplanul v zadní části požár a během 34 sekund celá vzducholoď zcela shořela. Z 97 osob na palubě při této katastrofě zahynulo 13 pasažérů a 22 členů posádky, navíc zemřel jeden člen pozemního personálu.

Katastrofu zaznamenalo velké množství reportérů, takže existuje rozhlasový záznam, filmový záznam a velké množství fotografií.
Za nejpravděpodobnější příčinu katastrofy se dnes považuje to, že požár způsobila jiskra, která vznikla z nashromážděné statické elektřiny. Pro tuto teorii svědčí fakt, že vzducholoď nebyla konstruována tak, aby se na ní mohl elektrický náboj volně rozprostřít, a potah byl od hliníkové kostry oddělen nevodivými šňůrami. Při letu prošla vzducholoď přes frontu, kde kotvicí lana zvlhla a stala se vodivými. Při tření povrchu vzducholodi o vzduch na něm vzniká elektrický náboj. Ve chvíli, kdy se kotvící lana připojená ke kostře dotkla země, uzemnila se tím celá hliníková kostra. To způsobilo, že mezi potahem a kostrou přeskočil elektrický výboj. Podle svědků bylo před požárem kolem vzducholodi vidět světélkování podobné ohni Svatého Eliáše.

Už před nehodou Hindenburgu došlo k řadě nehod vzducholodí, většinou způsobených špatným počasím. Katastrofa Hindenburgu to zcela změnila. Efektní filmové záběry a vzrušený rozhlasový komentář přímo z místa neštěstí zcela zničily důvěru veřejnosti ve vzducholodě. Taková negativní publicita znamenala konec Zeppelinů a dopravy prostřednictvím ohromných vzducholodí vůbec.
Autentické video bylo dodatečně kolorováno:

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 2 (10x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Související články

žádné články nebyly nenalezeny

Komentáře

RE: Konec vzducholodě Hindenburg davidhavel 18. 09. 2008 - 07:36
RE: Konec vzducholodě Hindenburg davidhavel 18. 09. 2008 - 07:42
RE: Konec vzducholodě Hindenburg 3d animator 04. 04. 2013 - 21:38