Bezdrátové napájení spotřebičů.

1. listopad 2009 | 06.00 |

Myšlenka o bezdrátovém napájení  spotřebičů je velmi stará, ale stále a stále znovuobjevovaná. Historie bezdrátového přenosu elektrické energie je zpočátku úzce provázána s historii rádia. Dobře si to uvědomíme na příkladu jednoduché sluchátkové "krystalky", která veškerou energii čerpá právě z bezdrátově přenášených elektromagnetických vln. Teorii elektromagnetické vlny vytvořil Maxwell už v roce 1864 a tím vznikly podklady pro matematické a fyzikální podklady pro bezdrátový přenos energie. V roce 1888 pak Hertz sestrojil pravděpodobně první funkční bezdrátový vysílač a přijímač elektromagnetických vln.

Na bezdrátové přenesení informace stačí přenést jen takové množství energie, aby bylo možno rozpoznat její kód. Bezdrátový přenos informací se díky Teslovi, Marconnimu a dalším vědcům a technikům velice rychle ujal.Přenos energie na dálku se dodnes nedočkal masivního rozšíření, přestože už v roce 1893 Nikola Tesla na World Columbian Exposition v Chicagu ukázal, že je možné rozsvítit žárovku bezdrátově. Požadavky na účinnost takového přenosu energie jsou mnohem vyšší, neboť přijímač žádným vlastním zdrojem elektřiny nedisponuje a vše si "bere" z vysílače). Neuskutečněn zůstal také Teslův projekt celosvětové bezdrátové elektrické sítě, který ostatně pravděpodobně, tak, jak byl navržen, nemohl fungovat. Další pokusy provedla například NASA, IBM nebo MIT. Šlo o přenos energie pomocí mikrovlnného paprsku nebo laseru. Posledními úspěchy "dálkového" přenosu energie je třeba rozsvícení žárovky prostřednictvím cívky. Účinnost se i na krátké vzdálenosti pohybuje mezi 40 % až 70 %.

Jednou z perspektivních a dlouho používaných technologií pro bezdrátový přenos energie je magnetická indukce. Indukční nabíjení se už delší dobu používá tam, kde je přímé (drátové) propojení nepohodlné, nevhodné nebo dokonce nebezpečné. Příkladem mohou být kardiostimulátory z 60. let 20. století, nebo dnes používané elektrické zubní kartáčky.

Oba případy z prvního použití tohoto způsobu napájení v praxi jsou příkladem situace, kdy by standardní napájení skrze dráty bylo nepohodlné (kardiostimulátor) nebo nebezpečné (koupelna). Nabíjení probíhá na krátkou vzdálenost pomocí cívek ve zdrojovém i cílovém zařízení. Nedochází k přímému propojení elektrických obvodů, zařízení tedy mohou být vodotěsná a velice odolná a bezpečná.Jednotlivé aplikace se liší jak vzdáleností, na kterou jsou energii schopny přenést, tak účinností.

Nyní se v zahraničí začíná prosazovat způsob nabíjení spotřebičů prostřednictvím nabíječky. Powermat. Má účinnost předání energie přesahující 90 %, což je úctyhodné a pohodlně se to vyrovná i účinnosti některých kabelových nabíječek, kde se část energie přemění na neužitečné teplo. Na videu vidíme funkční prototyp "ploténky" Powermat, která dokáže nabíjet (i napájet) příslušně vybavené spotřebiče: mobilní telefony, přehrávače, domácí spotřebiče nebo kuchyňské roboty.

Nabíjení bude možné ve spolupráci s výrobci zabudovat do téměř jakéhokoli zařízení, protože přijímací destička s cívkou je tenoučká jako kreditní karta. V současné době by se měly začít prodávat první nabíjecí "ploténky" Powermat spolu s příslušnými moduly pro různá zařízení (v USA populární BlackBerry nebo iPod). Záleží pak na konkrétních výrobcích, jak a za kolik implementují nabíjení do svých produktů. Představa o dalším vývoji této technologie je mnohem zajímavější. Dlouhodobějším cílem je dodávat technologie pro nabíjení přímo zabudované ve stolech - například v kanceláři nebo kuchyňských linkách. Výhodou by byla velká variabilita a pohodlnější práce s elektrickými spotřebiči, v kuchyni pak také vlastně i lepší hygiena - nebudou vám totiž překážet jinak nezbytné šňůry. Dokonce se uvažuje o zabudování cívek Powermat přímo do zdí, podlah a stropů nových budov. Pak by nebylo nutné vrtat otvory do zdí a vést dráty, abyste posunuli lustr či nástěnnou plazmovou televizi.

Na prakticky stejném principu funguje i eCoupled americké společnosti Fulton Innovation. Chlubí se inteligentním rozpoznáním cílového spotřebiče, kterému umí vypočítat napětí a po jeho nabití se opět vypne. Oficiální materiály hovoří až o 98% účinnosti přenosu při 120 V / 1,4 kW).

Zdá se vám, že bezdrátové nabíjení jaksi ztrácí své kouzlo, když se zařízení stejně musí nabíječky fyzicky dotýkat? Firma Powerbeam má řešení. Jednoduše řečeno - svítí silným laserovým paprskem na článek podobný tomu solárnímu. Na vzdálenost až 10 metrů tak dokáže napájet například reproduktory nebo fotorámečky. Využití je zatím omezené.

Podle Pavla Kasíka

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1.5 (2x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře