Princip pyrotechniky

30. prosinec 2008 | 06.00 |

Než si půjdete otestovat nakoupenou pyrotechniku, můžete se dnes podívat na principy jednotlivých pyrotechnických atrakcí a přečíst si také o barvách jednotlivých efektů.Pyrotechnika je práce s látkami, které jsou různými chemickými sloučeninami a směsmi a po zapálení vybuchují nebo se rychle spalují za značného vývoje plynů nebo vývoje vysokých teplot a plamenů nejrůznějších barev. K pohonu nejrůznějších raket je používán fyzikální princip zákona akce a reakce. Další princip fungování jednotlivých pyrotechnických efektů najdete na stránce: http://ohnostroje-servis.cz/animace.html

Ohně se používalo již v dávné minulosti jako bojového prostředku. Zápalných střel používali Číňané již několik století před naším letopočtem. Tyto nálože na bázi dusičnanů byly přímými předchůdci černého prachu, který byl objeven ve 13. století. Směsi známé pod jménem řeckého ohně užívali již staří Řekové na zapalování nepřátelských lodí a ve válčení. K zábavě sloužila pyrotechnika Číňanům již v dávnověku. Také Arabům byly známy ohňové směsi. Velký význam pro rozvoj pyrotechniky měl Bertholletův objev chlorečnanu draselného koncem 18. století. Na jeho základě se začaly vyrábět četné nové nálože. Největší pokroky byly však učiněny teprve v 19. století, hlavně přičiněním Ruggieriho a syna, nejslavnějších pyrotechniků své doby. Značný vliv na rozvoj pyrotechnických prostředků měly první a druhá světová válka ve 20. století.
Sledujeme-li historický vývoj v oboru pyrotechnických složí, vidíme, že podobně jako v mnoha jiných oborech nacházely uplatnění nejdříve ve vojenské technice a teprve následně pronikly do jiných oborů lidské činnosti. V civilní oblasti se dnes používá pyrotechnických složí k výrobě časovaných rozbušek, zpožďovačů na těžbu nerostných surovin na povrchu i v dolech. Dále pro výrobu zápalek pro sportovní, lovecké střelivo, výrobu termitových složí pro svařování, pro hutní výrobu, tváření kovů, vulkanizaci pryže a jinde. Samostatnou oblastí použití pyrotechnických složí je výroba ohňostrojných prostředků pro oslavné příležitosti, film, divadlo a zábavu. Ohňostrojná a zábavná pyrotechnika má tradici zejména v Číně, Japonsku, v Evropě ve Francii a Itálii. U nás se vyráběly pyrotechnické předměty již před 2. světovou válkou, v poválečném období výroba stagnovala. K renesanci pyrotechniky dochází až v posledních letech.
Pyrotechnické slože mají téměř vždy dvě základní složky: hořlavinu a okysličovadlo.

Hořlavina může být jednoduchá (cukr, plast, pryskyřice,...), nebo naopak speciální. Okysličovadlo může být také jendoduché (chorečnany, chloristany,...) až po soli speciálních sloučenin (dusičnan barnatý, dusičnan strontnatý,...)

Největší měrou je využíván černý prach, směs dřevěného uhlí, síry a draselného ledku. Vlastnosti černého prachu se mění malou měrou pomocí poměrů těchto tří látek, větší měrou pak zrnitostí (čím jemnější, tím rychleji hoří), jakostí dřevěného uhlí (profesionální ohňostrojné materiály mají uhlí z vysoce jakostních stromů) a příměsmi, které zpomalují hoření (pryskyřice, oleje, chemikálie).
Jednoduché hořlavé směsi využívají i piliny kovů pro obarvení plamene (železo do žluta, hořčík do bíla,...) a pro různé efekty (kousky hliníku tvoří "jiskry" v ohněpádech)
Hlavním účelem je efekt světelný. Podle použitých chemikálií získává pyrotechnika svoji barvu. Bílé světlo magnesiové je poměrně drahé a proto pyrotechnikové spokojují se s odstínem do modra, což způsobuje zinek, arsén, antimon a jejich různé sloučeniny. Další základní barvy při ohňostrojích jsou červená, žlutá, zelená a modrá. Obyčejné červené barvy nabývá se sloučeninami vápníkovými, karmínově červené lithiem, rubidiem a stronciem. Tyto přísady jsou opět drahou záležitostí. Zeleně zabarvuje se plamen sloučeninami barya a mědi, žlutě sloučeninami sodíku, modře sloučeninami měďnatými nebo indigem. Železné piliny dávají jiskry bílé a červené, měděné do zelena, zinkové do modrozelena zbarvené, saze smíšené s moukou plamen téměř červený, s ledkem jasně červený oheň známý pod jménem zlatý déšť. Přídavkem žluté slídy vznikají jiskry zlatožluté, kafr zabarvuje bíle, plavuň do červena atd.
Mezi nejoblíbenější ohňostrojové efekty patří kulové a válcové pumy, vystřelují se z moždířů a efekt tvoří na obloze. Efekty mají svá jména a je jich několik tisíc (brokátová koruna, diamantová chryzantéma, létající rybky, zlatá pivoňka,...). Spojením několika ohňových trubic vznikají nehybná slunce a hvězdy. Trubice položené ve směru poloměru kruhu jsou na koncích mezi sebou spojeny zápalnými šňůrami, knoty, a zapalují se současně. Mezi další druhy patří glorie, vějíř, mozaika, kaskáda, atd. Při zlatém dešti jsou ústí trubic obrácena dolů.
Pohyb vzniká u ohňostrojů většinou reakcí při výbuchu. Pohyblivými ohňostroji nejjednoduššího tvaru jsou ohňové mlýnky a kola. Trubice se svine do spirály a upevní se na otáčivou dřevěnou desku nebo se jednotlivé trubice připojují ve směru tečen k otáčivému kruhu. Při jednostranném výbuchu trubic nastává pohyb celého kola ve směru opačném.
Dříve se k odpalování používal výhradně oheň, pak se postupně přešlo na elektrický odpal a dnes se velké ohňostroje odpalují téměř výhradně elektronicky a jsou počítačově synchronizované s hudbou.
První třída pyrotechniky je dostupná i dětem, druhá třída od 18. let, třetí třída na průkaz odpalovače ohňostrojů a čtvrtá třída se souhlasem Báňského úřadu a při splnění nejvyšších bezpečnostních opatření.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (2x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře