Historie vzniku logaritmů

14. únor 2009 | 06.00 |
› 

napier

K vynalezení logaritmů došlo takřka současně a zcela nezávisle na několika různých místech. Logaritmy umožnily převést složitější početní výkon násobení (dělení, umocňování či odmocňování) na výkon jednodušší sčítání (odčítání, násobení, dělení) což se zvláště před rozšířením elektronických kalkulaček a počítačů využívalo při složitějších výpočtech prováděných ručně nebo mechanickými kalkulátory (které obvykle uměly jen sčítat). Pro usnadnění přepočtů existovaly logaritmické tabulky s předvypočítanými hodnotami logaritmů, případně logaritmické pravítko, mechanická pomůcka pro výpočty pomocí logaritmů.

Roku 1614 vydal skotský matematik John Napier (čteme Neper) knihu "Mirifici logarithmorum canonis descriptio", která měla usnadnit hlavně hvězdářské výpočty. Napierův spis obsahoval tabulky logaritmů trochu jiného druhu, než s jakými dnes ve škole běžně počítáme, a kromě toho je z dnešního hlediska  v jeho díle řada nepřesností. Jeho metoda numerického počítání byla však přesto pro astronomy nesmírným přínosem.

Od roku 1604 žil v Praze jako dvorní hodinář a mechanik u císaře  Rudolfa II. Švýcar Joost Bürgi. Vynalezl spoustu astronomických přístrojů, a aby usnadnil sobě a svým kolegům numerické počítání, sestavil také početní tabulky. Ačkoliv v jejich názvu pojem "logaritmus" nepoužíval, byly to podle nynějších hledisek tabulky logaritmické. Slovo logaritmus pochází z řeckého "logarithmós" a znamená doslovně "číslo poměru".
Bürgi se svým podivínství však připravil v historii logaritmů o prvenství, neboť svoji knihu "Arithmetische und geometrische Progress-Tabulen" uveřejnil v Praze až v roku 1620.
Jeho přítel astronom Kepler  dosvědčuje, že Bürgi měl tabulky hotovy mnohem dříve než, se o nich dozvěděla učená veřejnost. Přitom  Bürgi nebyl s Napierem v žádném kontaktu.

Nejužívanějším typem logaritmů jsou dekadické logaritmy. Zavedl je kolem roku 1620 Henry Briggs, profesor matematiky v Londýně. Jeho tabulky obsahovaly logaritmy všech kladných celých čísel menších než 1000. U logaritmu o základu 10 (nazývaného desítkový či dekadický logaritmus, příp. Briggsův) se ve značení vynechává základ a píše se jen prostě log x, někdy se používá také speciální značení lg x.

Také Adrian Vlacq vydal roku 1628 logaritmické tabulky celých čísel od 20 000 do 90 000.

Logaritmus o základu e se označuje jako přirozený logaritmus (někdy také Napierův podle Johna Napiera) a značí se ln x (logaritmus naturalis, latinsky přirozený logaritmus).
                                                          

Celá generace tehdejších matematiků vypracovala nové početní metody, jež naléhavě potřebovaly přírodní vědy a rozvíjející se technika.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1.69 (13x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Historie vzniku logaritmů barbiti 01. 02. 2012 - 17:58