Elektrické křeslo - historie střídavého proudu

24. únor 2009 | 06.00 |

Koncem 19. století žily USA soupeřením o prosazení střídavého nebo stejnosměrného proudu. Souboj spolu vedly firmy Edisona a Westinghouse. Jeho vedlejším produktem se však stalo elektrické křeslo.

Edison a Westinghouse si vzájemně konkurovali. Edison v roce 1882 postavil v New Yorku historicky první elektrárnu, která osvětlila obchodní a finanční čtvrti města. Vyráběl v ní stejnosměrný proud.
V roce 1886 založil inženýr Westinghouse elektrárenskou společnost, která vyráběla střídavý proud pro město Great Barrington.
Střídavý proud měl výhodu – byl levnější,. Rozrušený Edison začal ztrácet podíl na trhu a mnoho jeho zaměstnanců odešlo k Westinghousovi. Proto zahájil velkou kampaň za pomoci sdělovacích prostředků s cílem zdiskreditovat Westinghouse tvrzením, že jím vyráběný proud je nebezpečný. Najal si do svých služeb Harolda Browna, který napsal do novin článek obviňující továrníky a obchodníky, že své finanční zájmy upřednostňují před bezpečím uživatelů. Začal využívat Edisonovy laboratoře k různým pokusům a jejich výsledky pak demonstroval na předváděcích akcích po celých USA. Pře očima diváků usmrcoval elektřinou psy, kočky, opice, ba i koně. Jeho cíl byl jasný. Dokazoval, že zvířata přežijí zasažení stejnosměrným proudem i při napětí 1 000 voltů, zatímco u střídavého proudu pouze 300 voltů. Tím chtěl potvrdit, že Edisonův proud je lepší než Westinghousův. Podle něj se střídavý proud hodil jen k likvidaci zvířat na jatkách a k popravování zločinců.
A právě v té době vytvořil guvernér New Yorku tým, jehož úkolem bylo hledat humánnější způsob popravy než bylo pověšení. Edison, sám zavilý odpůrce trestu smrti, doporučil, že smrt elektrickým proudem je rychlá a bezbolestná – ovšem jen při použití střídavého proudu. Edisonova společnost nechala dokonce přivézt z Thajska 6 velkých orangutanů a nechala je zabít střídavým proudem, aby si zodpovědné činitele naklonila na svou stranu.

Nejvyšší soud na nátlak zákonodárců roku 1888 dospěl k přesvědčení, že smrt elektrickým proudem není v rozporu s dodatky ústavy, zakazujícími zabíjet krutým a nelidským způsobem. Harold Brown začal sestrojovat elektrické křeslo. Vypočítal si, že k popravě bude stačit 300 V po dobu 15 sekund a byl požádán šéfem správy věznic o instalaci prvního elektrického křesla ve vězení v Auburnu. Brown, aniž si uvědomil ironii svého počínání chtěl koupit 3 potřebné generátory právě u Westinghouse, ten však pochopitelně odmítl. Nakonec se podařilo Edisonovy prostřednictvím nastrčeného obchodníka generátory získat.

Prvním zločincem popraveným na elektrickém křesle byl jistý Francis Kemmeler, který byl odsouzen za vraždu sekerou. Westinghouse mu platil advokáty, kteří se odvolali k Nejvyššímu soudu s tím, že smrt elektrickým proudem je nelidská, krutá a protiústavní. Zároveň však Westinghouse z komerčních důvodů veřejně hlásal, že pravý opak je pravdou. O tom, že obžalovanému platí Westinghouse advokáty však veřejnost nevěděla. Byla jmenována komise, před kterou předstoupili Edison a Westinghouse, aby obhájili svou oficiální tezi, že smrt elektřinou je rychlá a bezbolestná. Oba přísahali, že jejich postoj nemá nic společného s jejich vlastními finančními zájmy. Kemmelerovi advokáti museli ustoupit.
Jeho poprava se konala 6. dubna 1890. V 6:30 ráno byl oholený a pouze ve spodcích Kemmeler přiveden do popravčí komory. Popravě přihlíželo asi 40 lidí, z toho polovina lékařů a fyziků. Elektrické křeslo představovala obrovská dřevěná židle, za ní byl velký ovládací panel se třemi pákami. Z panelu vycházely vodiče spojené s navlhčenými elektrodami. Kemmelera přivázali k židli a na hlavu mu nasadili kovovou přilbu, na kterou připevnili elektrodu spojenou s vodičem. Elektrodu s uzemněním mu dali na záda a upevnili kolem hrudníku. První výboj 300 V do těla odsouzence trval 17 sekund. V tu chvíli s sebou Kemmeler začal tak prudce škubat, že poskakoval i se židlí. Úředníci se rozhodli, že židle musí být napříště přišroubována k podlaze. A Kemmeler byl stále živ. Dostal druhý výboj, zrudl, kůže mu začala hořet, páchnout a stoupal z ní dým, který zahalil přihlížející. Další dávka způsobila, že mu podél zad stoupal a zase klesal modravý plamínek. Nakonec zemřel. Při ohledání lékaři konstatovali, že "jeho mozek vypadá jako kousek spáleného koláče" a krev v hlavě se spekla v černý uhlík. Dva lékaři prohlásili, že netrpěl.
Část veřejnost nad popravou jásala, část byla znechucená. Edison prohlásil, že Kemmeler byl "westinghousován". Komise soudních lékařů a poslanců vyzvala po rozpacích Browna a Edisona, aby provedli technická zlepšení. Ti navrhli použití 1780 voltů. Přitom byly vykonávány experimentální popravy. Edison také stál u 7 legálních poprav, kdy nebyly elektrody umístěny na hlavě a na zádech, ale na rukou. To bylo obzvlášť kruté.
Přes různé technické problémy se poprava elektřinou použivala stále častěji. V roce 1906 zemřelo na křesle více než 100 zločinců.Mezi darebáky mělo křeslo spoustu přezdívek – bleskovka, grilovačka, old sparky ("stará jiskra"). O tento druh popravy se začaly zajímat i jiné státy, ale v Německu a v Anglii byly tyto popravy odmítnuty. Elektrické křeslo načas používaly Filipíny a Tchai-wan, ale nakonec se vrátily k trestu smrti zastřelením. Mělo to své důvody – dnes lékaři připouštějí, že každý jedinec snáší elektrický proud jinak. Navíc bylo křeslo poruchové a tak musel podle zákona u popravy asistovat i elektrikář. Nakonec křeslo zavrhlo mnoho amerických států a z 23 států, kde v roce 1967 bylo elektrické křeslo legálním prostředkem zabití, jich v roce 1992 zůstalo pouze 14. V současné době používá elektrické křeslo napájené střídavým proudem 11 států.
A vítěz souboje, který stál u zrodu elektrického křesla? Edisonův stejnosměrný proud musel nakonec ustoupit i v elektrických sítích Westinghouseovu střídavému proudu, na jehož vývoji se významnou měrou podílel další slavný vynálezce – Nikola Tesla.
Zpracováno podle deníku Právo

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 2 (10x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře