Život Slunce I.

1. březen 2009 | 06.00 |

Slunce není pevné těleso. Je to plynná koule, která je tvořena plazmatem. 92 % Slunce tvoří vodík, 7,8 % hélium a 0,2 % jsou ostatní chemické prvky. Slunce se nachází v naší galaxii (označované jako Galaxie) mezi dvěma spirálními rameny, kde je nízká hustota okolních hvězd, proto také můžeme pozorovat vesmír kolem nás. Poloměr Galaxie je asi 50 000 světelných let a Slunce je od jejího středu vzdáleno přibližně 27 000 světelných let. Slunce patří mezi průměrné hvězdy v Galaxii. V naší Galaxii je asi 95 % hvězd méně zářivých, než je Slunce.

Výjimečnost Slunce je v tom, že se jedná o osamělou hvězdu. Většina hvězd v Galaxii totiž tvoří dvojici, některé i trojici. Díky tomu se kolem Slunce mohly nerušeně vytvořit planety. Ve sluneční soustavě obíhají po stabilních drahách. Tomuto faktu vděčíme za to, že se na Zemi mohl vyvinout život. Slunce vyzařuje nejvíce v bílém světle, které v sobě obsahuje všechny základní barvy, tak jak je známe například z duhy.

Poloměr Slunce je 695 000 kilometrů, tzn. je 109× větší než Země. Povrch Slunce je přibližně 12 000× větší než zemský. Slunce je nejhmotnějším tělesem ve sluneční soustavě. Hmotnosti všech planet, komet a planetek, tak tvoří jen necelé 1 % hmotnosti Slunce. Naše hvězda má hmotnost asi 2 ×1030 kg.


Slunce podle posledních odhadů vzniklo před 4,57 miliardami roků. Zárodečná mlhovina, ze které Slunce vzniklo, se ve svém středu postupně zahušťovala, a tím také zahřívala. Když teplota přesáhla hranici několika milionů stupňů Celsia, začaly ve Slunci probíhat termojaderné reakce. Při nich se slučují atomy vodíku na hélium a uvolňuje se velké množství tepla a světla. Avšak palivo uvnitř Slunce není nevyčerpatelné. Vodík se postupně mění v hélium a tak jádru bude více hélia, zatímco obal hvězdy bude obsahovat více vodíku. V důsledku toho se produkce energie ve Slunci postupně zvětšuje. Nyní se nachází přibližně v polovině svého života. Podle nejnovějších teoretických modelů vydrží v současném stavu ještě asi 6,4 miliard let. Potom se termojaderná reakce přesune z jádra do povrchové slupky. Ta se bude pomalu zvětšovat a přesouvat k povrchu. Tím se téměř skokem zvýší produkce energie ve Slunci a naše hvězda podstatně zvětší svůj průměr a její povrchová teplota poklesne. Ze Slunce se stane tzv. červený obr. Nejbližší planeta Merkur se vypaří a Venuše možná taky. Slunce postupně zvětší svůj objem, ale k Zemi Slunce nedosáhne. Naše planeta bude určitě naprosto neobyvatelná, protože teplota poroste do závratných výšek - podobně jako je tomu teď na Venuši. Pobyt na Zemi bude podobný spíše pobytu v parním kotli - vysoká teplota a vysoký tlak. Asi za 1,1 miliardy let se vypaří povrchová voda, za 1,8 miliardy let světový oceán.

Slunce ve fázi červeného obra nezůstane příliš dlouho - pár set milionů let, což v životě hvězdy zase tolik neznamená. Slunce se bude rozpínat a odvrhne své povrchové vrstvy. Z nich vznikne krásná tzv. planetární mlhovina. V jádře hvězdy už nebude žádné palivo, takže se smrští do rozměrů srovnatelných se Zemí a vznikne z něj bílý trpaslík. Do stádia bílého trpaslíka dospěje za 8 miliard let


Pak se zněj stane vyhořelá hvězda složená z tzv. degenerovaného plynu. V něm jsou elektrony původně obíhající kolem jader atomů odtrženy od atomových jader. Vzniklý, velmi hustý plyn bude klást odpor gravitaci a zastaví další smršťování hvězdy. Vytvoří se stabilní vyhořelá hvězda, žhavá několik desítek tisíc stupňů.


Bílým trpaslíkem však vydrží velmi dlouho, bude postupně chladnout, protože v něm už nebude žádný zdroj tepla.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1.2 (5x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře