Noční svítící oblaky

24. červen 2009 | 06.00 |

noční oblakaV poslední době je publikováno hodně materiálů o nových typech oblaků, které připomínají vlny na mořské hladině. Tento druh oblaků u nás zatím pozorovatelný nebyl, ale v období kolem letního slunovratu je možné pozorovat jiné podivuhodné oblaky – noční svítící oblaky. Tento druh stříbřitých oblaků je možné pozorovat asi hodinu před východem slunce a asi hodinu po jeho západu.

V období, kdy Slunce neklesne v našich zeměpisných podmínkách níže než 17° pod obzor je možné spatřit tyto zvláštní oblačné efekty. Pozorováním bylo zjištěno, že nejde o typické mraky, ale vrstvy nasvícených ledových krystalků ve výškách kolem 80 km  nad zemí! V období června a první poloviny července nasvítí zespodu vrstvy krystalků Slunce (nebo i Měsíc). Protože Slunce vchází pod obzor v letních měsících pod velmi malým úhlem, je možné noční svítící oblaky pozorovat poměrně dlouhou dobu (až hodiny). Zaujme na nich nejvíce nezvyklá světle modrá až stříbřitá barva. Při pohledu malým dalekohledem připomínají jemnější závojovité oblaky. Spatřit je lze přibližně hodinu po západu či před východem Slunce nad severním obzorem. Nejvhodnější lokalitou pro pozorování jsou vysoké hory, kde neruší pouliční osvětlení a odkud je dokonale odkryté okolí severního obzoru. Na českých a moravských horách (Krkonoše, Orlické hory či Jeseníky), kde je výhled velmi daleko do Polska, je možné tyto oblaky sledovat ve výšce několika málo stupňů nad obzorem.

Jak však tento pozoruhodný meteorologický útvar vůbec vzniká? Kde se v létě berou v atmosféře sněhové krystalky? Z dosavadních pozorování, zejména pomocí umělých družic, vyplynulo, že v oblasti vzniku  těchto nočních svítivých oblaků (v mezosféře kolem 83 km nad zemí) se teplota stále mění. Jen během několika týdnů kolem letního slunovratu se teplota ustálí (paradoxně na nejnižší hodnotu v průběhu roku), a to asi na –130° C. Teprve za těchto podmínek se mohou tvořit. Částečky ledu zde vznikají z malého množství vodních par z nižších (a teplejších) vrstev atmosféry a také štěpením molekul vody přímo v mezosféře (patrně štěpením metanu slunečním zářením). Jev ovšem není zdaleka dostatečně popsán a vysvětlen a v současnosti se jím zabývá před dvěma lety vyslaná družice AIM.

Výskyt těchto oblaků je v posledních desetiletích častější. První zmínky se o nich dochovaly z konce 19. století. Vzhledem k jejich pozorování se dá usuzovat, že k jejich vzniku přispívá i globální oteplování. Vyšší koncentrace oxidu uhličitého přináší více tepla a více vodních par, které stoupají do mezosféry. Další velký vliv na výskyt má sluneční aktivita. V době minima sluneční aktivity je výskyt mnohem vyšší. To dobře dokazují i pozorování z roku 2007, kdy byla aktivita Slunce v hlubokém minimu a zmiňované oblaky byly pozorovatelné z našich zeměpisných šířek prakticky každou druhou až třetí noc. V roce 2008 už noční stříbrné oblaky nebyly pozorovány tak výrazně. V současnu je sluneční aktivita stále ještě nízká, takže šance je spatřit je poměrně vysoká.

Galerii nočních svítících oblaků najdete na: http://www.spaceweather.com/nlcs/gallery2008_page1.htm

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1.5 (4x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře