Kulový blesk poutá svou tajemností odedávna pozornost lidí. Existuje celá řada zaznamenaných pozorování  tohoto fyzikálního jevu, nicméně stále se jej nedaří uspokojivě vysvětlit. Velká variabilita projevů kulového blesku dává totiž spoustu nejrůznějších možností, jakou má vlastně podstatu. Ani provedené experimenty v laboratořích dosud nedávají jednoznačnou odpověď. Čínským vědcům se nyní podařilo zachytit kulový blesk na digitální záznam a rozebrat jej na základě spektroskopie.

Chování kostek ledu při chlazení nápojů ve sklenici  zná každý. Led je pevné skupenství vody. Při běžném atmosférickém tlaku tuhne voda na led při teplotě 0°C v šesterečné krystalické soupravě. Většina látek při tuhnutí svůj objem zmenšuje. Výjimkou je však právě voda, která při svém tuhnutí na led svůj objem zvětšuje. U ledu činí je relativní zvětšení objemu až  9 %,  což souvisí s jeho krystalovou strukturou. Krystalová mřížka ledu je totiž prostoupena prostornými kanálky. Led má pak menší hustotu než voda a tak plove na její hladině. Jenže jak se chová led vytvořený z těžké vody?  

Požadavky na nový fotbalový míč nechápou mnozí fanoušci a dokonce ani fotbaloví hráči. Domnívají se, že v podmínkách konání mistrovství světa ve fotbale v roce 2014 v Brazílii by obstál snad obyčejný kopačák. Míč vyrobila a nechala následně testovat firma Adidas, která vyrábí míče pro jednotlivé světové šampionáty už od roku 1970. Každé mistrovství světa má svůj míč:  Tango, Fevernova, Teamgeist a na minulém šampionátu kritizovaný Jabulani. Nyní byl vybrán design v podobě stuhy v modro-zlato-zelené kombinaci. Inspirován byl prý brazilskými náramky pro štěstí a jeho název vyjadřuje národní hrdost Brazilců.  

Zvuk lze uschovat různým způsobem -  magnetickým záznamem, optickým záznamem či původně nejstarším mechanickým záznamem.  Při mechanickém záznamu byl zvuk zaznamenáván v případě fonografického válečku do drážky ve formě hloubkového záznamu a v případě gramofonu ve formě stranového záznamu zvuku do drážky. Později se obě formy mechanického záznamu zvuku spojily při zaznamenávání stereofonního zvuku a k jeho následné reprodukci prostřednictvím gramofonové přenosky s jehlou. K zaznamenání zvuku mechanickým způsobem však byla potřeba vinylová deska. Mluvící pásky, které se nyní dají sehnat na internetu, přehrávají uložený krátký zvuk zcela jiným mechanickým způsobem.

Překvapením pro vědce se v uplynulém roce stala skutečnost, že květiny lákají na svůj nektar hmyz nejenom tvarem, barvou a vůní, ale také elektrickým polem. Změnou intenzity elektrického pole dávají květiny okolo letícímu hmyzu najevo, že jsou plné nektaru.

Vlastníte ještě staré gramofonové desky a váš gramofon z nějakého důvodu už nefunguje a nedá se třeba opravit? A chcete si desky nechat opět přehrát  - třeba netradičním způsobem? Jednou z možností, jak si staré zvukové záznamy přehrát, je použít autíčko, které se na internetu prodává pod názvem "Sound Wagon".

Energy Ball je zábavný způsob, jak se navíc bezpečnou formou seznámit s tím, že pokožka lidského těla je elektricky vodivá. Propojením několika lidí za ruce může vzniknout pomocí Energy ballu uzavřený elektrický obvod, který na procházející elektrický proud upozorní rozblikáním červeného světla za současného bzučení elektronického bzučáku.

Je to, co vidíme, odpovídající skutečnému světu nebo si náš mozek vytváří svou vlastní představu? Zajímavým optickým klamem je Amesova místnost, která byla patrně postavená už v roce 1834 americkým lékařem – oftalmologem  Adelbertem Amesem. Jedná se o zvláštní místnost, která je vytvořena tak, že dvě stejně vysoké osoby se v ní od sebe rozejdou k opačným rohům v místnosti. V jednom z nich je osoba vysoká jako obr a dosahuje hlavou ke stropu, zatímco druhá osoba v opačném rohu vypadá jako trpaslík.

Zařízení, vyrobené ze dvou velmi silných neodymových magnetů, pocházejících ze starého pevného disku počítače a měděného drátu svinutého do cívky, má zřejmě díky spirálovité anténě, lapat "volnou" energii a přeměňovat ji na další formy energie – například sloužící k rozsvícení žárovičky do auta.

Mendocino motor levituje ve svém magnetickém poli a patří k zařízením, která ke své činnosti potřebují světelnou energii. Myšlenka světlem poháněného motoru bez komutátoru, kde solární články budou přímo pohánět jednotlivé cívky motoru, byla poprvé popsána Darylem Chapinem v experimentu z roku 1962. Chapin totiž už v roce 1954 v Bell Labs  spolu se svými kolegy Calvinem Fullerem a Geraldem Pearsonem získali patent na křemíkový solární článek.  Místo použití magnetické levitace Chapinova verze motoru používala skleněný válec na hrotu jehly jako ložiska s nízkým třením.