Prvním "radiopřijímačem", který se začal používat před sto lety byla krystalka. K jejímu rozšíření došlo v souvislosti se začátkem pravidelného rozhlasového vysílání ve 20. letech 20. století. Krystalka jako velmi primitivní rozhlasový přijímač ke své činnosti nepotřebuje napájení. Energie, která rozkmitává membránu jejího sluchátka se bere přímo z vysílaného signálu prostřednictvím antény. Název krystalka je odvozen podle kdysi používané hlavní součástky, kterou byl některý z krystalů s usměrňovacími vlastnostmi (nejčastěji se používal galenit). web.quick.cz/...
Krystalu se dotýkal hrot z fosforbronzu, wolframu nebo jiného vhodného materiálu, čímž vznikla primitivní hrotová dioda. Hrot byl pohyblivý (ovládal se malou páčkou umístěnou v kulovém kloubu), aby se na krystalu dalo najít místo s nejlepším příjmem. Krystalky ale nebyly jen amatérskou záležitostí. Existovalo mnoho firem, které vyráběly nejrůznější krystalové přijímače, rozmanitých tvarů, provedení i zapojení. Velká pozornost byla věnována nejen detektoru, ale i cívkám, dodnes jsou mnohé z nich obdivovány pro svou historickou krásu, ale také důvtipnost provedení.
Jak vlastně tento malý zázrak techniky funguje? Signál, který se naindukuje do antény je přiváděn ke krystalce. Na některých schématech je oddělen od obvodů krystalky kondenzátorem. To aby nebyla anténa tolik zatěžována a nebyl ani příliš zatěžován LC obvod. Pokud je totiž LC obvod příliš tlumený je signál velmi slabý, ve sluchátkách téměř neslyšitelný – proto jsou také používána vysokoohmová sluchátka, ta tlumí obvod nejméně. Platí zde, že čím je impedance sluchátek vyšší, tím méně tlumí, a tím lépe krystalka hraje.... Někdy bývá obvod úplně oddělen od antény i od detektoru a cívky tak vlastně vzájemně tvoří transformátor, který co nejlépe přizpůsobuje impedance obvodu.
Signál z antény je přiveden na vstup krystalky. Obvod je nutné naladit, např. změnou kapacity otočného kondenzátoru. Tak, až je dosaženo rezonančního kmitočtu a LC obvod tak vlastně ze směsice signálů přicházející z antény vybere jeden kmitočet - jednu stanici, kterou chceme poslouchat. Tomuto výběru se říká selekce a selektivita každého přijímače je jeho schopnost vybrat jen jednu stanici, odlišit ji od jiné. Čím je selektivita vyšší, tím přijímač lépe rozlišuje mezi dvěma sousedními a vzájemně se rušícími stanicemi. Nicméně krystalka přesto že může mít sebelepší LC obvody příliš velkou selektivitou v žádném případě nevyniká.
Vysokofrekvenční signál se dále z obvodu LC přivádí na detektor, krystal nebo diodu. Zde se z vysokofrekvenčního signálu stává nízkofrekvenční, který již je schopen rozezvučet membránu sluchátek, které tak tvoří vlastně poslední článek v řetězci signálu. Každá krystalka k tomu aby fungovala potřebuje ještě jednu důležitou věc – uzemnění! Signál z antény k tomu aby vůbec protékal laděným obvodem potřebuje mít svůj protipól, vodič, kterým proteklý signál pokračuje ve své cestě a neutralizuje se v zemi. Pro krystalku je tedy důležité i dobré uzemnění.
Dnešní přetechnizovaná doba naplněná rádiem v mobilu či krabičce od vitamínů krystalkám vůbec nepřeje. Mnoho rozhlasových stanic přešlo na vysílání v pásmech VKV s frekvenční modulací, což krystalka zpracovat neumí. Zbývají jen některé vysílače, ale i ty asi časem zaniknou. Snad bude do budoucna jakási šance přijímat alespoň některé amatérské vysílače. Zatím však vysílání funguje a asi i nějakou řádku let ještě určitě fungovat bude. Proto stále ještě mohou krystalky být zhotovovány a používány. A bylo by jistě velkou škodou, kdyby tomu bylo jinak.
I když se dnešní sestavení krystalky nevyhne nejrůznějším problémům, přesto je krystalka stále zhotovitelná a její stavba je jednoduchá a nenáročná. Ke zhotovení krystalky si můžete vybrat některé z mnoha existujících schémat na internetu.
podle serveru: https://abcdimenze.wz.cz