Fyzmatik | Červené oči a jejich příčina

Fotografickým nešvarem dnešní doby je bezmyšlenkovité fotografování digitálním fotoaparátem, na kterém je nastavena tak maximálně automatická expozice snímku. Přitom se často fotograf  dostává do špatných světelných podmínek, kdy automatika nemůže použít pro dosažení správné expozice delších časů a nízké clony, a tak zvolí blesk pro dosvětlení scény. Problémy většinou nastávají ve chvíli, kdy za těchto podmínek fotografujeme obličeje, protože oči lidí pak vypadají nepřirozeně červeně. Mluvíme pak o červených očích. Tímto jevem trpí hlavně kompaktní fotoaparáty, které mají díky svým malým rozměrům, umístěný interní blesk příliš blízko ose objektivu.  Pokud jejich výskytu na fotografiích chceme zabránit, musíme znát nejdříve příčiny tohoto jevu. V dnešním článku si rozebereme příčiny vzniku tohoto jevu a jak mu můžeme předejít.

Tento jev vzniká zcela stejně, jako když při noční jízdě autem vidíme dva svítící body - oči nějakého zvířete osvětlené reflektory auta. Světlo reflektorů se promítne na sítnici oka zvířete, které nás pozoruje.
Oko má řadu podobných vlastností jako fotografický přístroj, i když je výrazně složitější. Oční bulva je opatřena průhlednou čočkou, chráněnou transparentní rohovkou, která umožňuje zaostřit obraz na zadní stěnu oka - sítnici, stejně jako objektiv fotografického přístroje vytváří obraz v rovině světlocitlivého materiálu - snímače. Pigmentová duhovka umístěná v blízkosti čočky, pomalu zmenšuje nebo zvětšuje svůj průměr podle toho, kolik světla na ní dopadá, stejně jako fotograf mění velikost otvoru clony fotografického objektivu v závislosti na světelných podmínkách.

Příčinou vzniku červených očí je použití tvrdého světla blesku, který v krátkém časovém úseku (asi setiny sekundy) pronikne skrz zornici hluboko do oka, ozáří načervenalou sítnici a to je přesně to, co na fotografii pozorujeme - červenou sítnici uvnitř oka. Od sítnice se světlo odrazí zpět směrem ke zdroji světla. Z toho vyplývá, že tento jev je tím výraznější, čím blíže je výbojka blesku objektivu. A samozřejmě, oko musí být natočeno směrem k objektivu, při pohledu z boku efekt klesá.
Pro zjednodušení si můžeme místo sítnice oka představit část kulového zrcadla, který když postavíme kolmo směrem ke zdroji světla, vrátí nám největší odlesk.

Z těchto všech fyzikálních jevů vyplývají i možnosti, jak se tomuto nepříjemnému jevu vyhnout. První možností je donutit duhovku oka k jejímu zúžení a tím efekt, co nejvíce zmírnit. Druhou možností je zabránit přímému odrazu tvrdého světla od sítnice směrem k objektivu. Nejjednodušší je rozzáření malého bodového ostrého světla umístěného přímo na fotoaparátu, které donutí zorničku oka ke zúžení a následující záblesk po té nezpůsobí tak výrazný efekt. K tomu se dnes využívají vysoce svítivé LED diody s vysokou životností a mechanickou odolností, které světlo s výše uvedenými vlastnostmi dokáže vyprodukovat. Více využívanou možností je řada slabších záblesků, které vycházejí z blesku a předcházejí onomu finálnímu, jenž osvětlí scénu pro expozicí. Nevýhodou je, že tento sled předblesků, odebírá výkon tomu závěrečnému, a tak se snižuje jeho výkon při používání této funkce. Ne vždy je to ale postačující a na fotografii se nám stejně ve slabší formě červené oči objeví.

Druhou metodou je zabráněním přímého odrazu světla od sítnice směrem k objektivu a to můžeme dosáhnout jen zvětšením úhlu mezi osou zábleskového zařízení a osou objektivu. Z toho vidíme, že tato metoda je těžko uskutečnitelná u fotoaparátů kompaktních, kde máme vestavěný blesk zabudovaný napevno, bez možnosti tento úhel ovlivnit. Některé fotoaparáty tento problém řeší jinou konstrukcí blesku, např. vyskakovacím bleskem, které mají po té větší vzdálenost od osy objektivu, a tím minimalizují výskyt jevu červených očí.
Nejjednodušší a nejefektivnější je využití externích blesků, protože tyto blesky mají zábleskovou hlavici umístěnou dostatečně daleko od osy objektivu, a tím zajišťují zabránění tohoto neblahého jevu. Tyto blesky většinou mají i polohovatelnou zábleskovou hlavu, a tudíž můžeme využít např. stropu nebo stěny jako odrazové desky, čímž jednak zabráníme přímému záblesku na sítnici oka a za druhé nám vznikne měkké modelující světlo, které rovnoměrně osvětlí snímanou scénu.

Výrazně rovněž pomůže, pokud se fotografovaná osoba nedívá přímo do objektivu. Červené oči se dají odstranit v grafických editorech, pomocí kterých fotografie zpracováváme. Často na to mají tyto editory vytvořené chytré nástroje, takže odstranění červených očí je otázka dvou kliknutí.

podle Martina Dolejše