Fyzmatik | Kreslící tubus - camera lucida

Předchůdcem fotoaparátu a velkým pomocníkem malířů byla dírková komora (pinhole, camera obscury - z latiny "temná místnost"). Představovala tmavou místnost nebo temnou schránku s otvorem ve stěně.  Otvorem procházelo světlo, které dopadalo na stěnu nebo na papír či plátno, a vytvářelo na nich skutečný, zmenšený a převrácený obraz. Zobrazení zachovávalo perspektivu a a tím větší realističnost výsledného obrazu. Umělec tak mohl promítaný obraz jednoduše obkreslit. První camery obscury neobsahovaly ještě v otvoru čočku a tak se zmenšujícím se otvorem byl promítaný obraz ostřejší, ale zároveň se sníženým jasem. Méně známou pomůckou malířů byla camera lucida(latinsky "světlá komora").

Camera lucida označovaná také jako kreslící tubus umožňuje sledovat kreslený objekt a  kreslenou plochu při kreslení najednou. Snadno zobrazuje předměty rozložené ve vertikální rovině do roviny horizontální. Princip camery lucidy byl malíři znám od 16. století. Malíři si tímto způsobem promítali malované objekty na plochu před nimi. Cameru lucidu sestrojil v roce 1807 anglický chemik a fyzik William Hyde Wollaston. Tato pomůcka používaná ve výtvarném umění obsahuje čtyřboký polopropustný hranol, kde se horizontální světelný paprsek láme do vertikálního směru a přichází do oka kreslíře. Hranol je upevněn na držadle připevněném k horizontální desce s kreslící plochou. Malíř se hranolem a pozoruje současně kreslenou scénu i nakreslenou část scény. Tak si přesně zachytí důležité části  a velikosti pozorovaného objektu Vlastní použití camery lucidy ukazuje další video: