Fyzmatik | Fyziologické účinky elektrického proudu

Tak jako chemici by neměli ochutnávat chemické látky a zkoumat na sobě jejich účinky, tak rovněž fyzikové by neměli na vlastním těle zkoušet všechno to, co před nimi bylo dávno prozkoumáno. Například Alessandro Volta (1745 - 1827) experimentoval s elektrickým proudem na vlastním těle. Na oční víčko si položil kousek kovu, který vodičem spojil s jiným druhem kovu, který si vložil do pusy. Pozoroval jasnou záři před očima, kterou vysvětlil jako podráždění očních nervů.

Další pokusy prováděl s chuťovými nervy. Vložil si na jazyk stříbrnou či zlatou minci, která byla propojena tenkým drátkem s kouskem cínu. Když se dotknul špičkou jazyka cínu, pociťoval v ústech nakyslou chuť, která přetrvávala tak dlouho, pokud měl kovy v ústech. Nešlo pak o krátký proudový výboj, ale trvalý jev. Volta pak postupně zjišťoval  dvojice různých kovů, které byly k pokusu nejlépe vhodné. Na jazyk postupně pokládal kromě zlata a stříbra rovněž mosaz či železo a jazykem se dotýkal cínu či olova. Kovy hrály v tomto pokusu roli elektrod a sliny v ústech roli vodivého elektrolytu.

I když dnes je třeba problémem provádět takový pokus se zlatými či stříbrnými mincemi, ti z vás, kteří mají v ústech amalgámovou plombu či kovovou korunku se někdy s tímto jevem setkají. A není to nic příjemného, když se při pojídání sýru či čokolády dostane ke kovem ošetřenému zubu třeba alobal. Díky fyziologickému účinku nepatrného elektrického proudu jsou nepříjemně podrážděny chuťové nervy. Proudový obvod je sestaven v ústech ze dvou kovů a slin.

Chuťové nervy jsou opravdu citlivé na slabý elektrický proud,  proto je občas využíváme při zkoušení napětí ploché 4,5 V baterie. Oba kontakty položíme na jazyk a účinek napětí v případě nové baterie je na citlivé nervy poměrně značný. Pokud bychom použili 9 V baterii, pak je účinek elektrického proudu velmi nepříjemný.