Když sonda LCROSS plánovaně narazila počátkem října 2009 do měsíčního kráteru Caebus vypadalo to na fiasko. Experiment měl potvrdit, že v útrobách kráterů na jižním pólu Měsíce by se mělo nalézat množství vody. Nicméně bombardování povrchu Měsíce nejprve motory sondy a následně sondou samotnou způsobil zklamání ve vizuelním efektu a množství vyvržené měsíční horniny, ve které měla být detekována voda.
Přibližně dvoutunový raketový motor sondy dopadl jako projektil do povrchu kráteru pod ostrým úhlem rychlostí 9010 km/h. Při dopadu se vytvořil kráter o průměru 20 metrů a hluboký přibližně 5 metrů. Srážka vzedmula přes 300 tun měsíčního prachu a horniny. Oblakem pak po výbuchu proletěla samotná sonda, která ho zanalyzovala a odeslala data na Zemi, než se sama se svými 680 kilogramy sebevražedně zřítila k povrchu na jiném místě.
Sonda LCROSS při svém pádu zachytila dvě mračna vyvrženého materiálu. To první mračno, které vystoupalo do větší výšky obsahovalo páru a jemný prach. Druhé mračno vystoupalo do menší výšky, neboť obsahovalo těžší materiál.
Sonda podle vědců zjistila v oblaku prachu nejméně 95 litrů vody. Podle NASA by se na dně kráteru Cabeus mělo nacházet více vody, než ho je na jednom z nejsušších míst naší planety v chilské poušti Atacama.
Zprávu uvedl v pátek 13. 11. 2009 server www.novinky.cz