Fyzmatik | Odpařování mořské vody

Při klasickém způsobu výroby mořské soli se uplatňuje vypařování mořské vody. Výroba mořské soli začíná napouštěním mořské vody důmyslným systémem kanálů a zaplavením přípravných odpařovacích nádrží. Pak stačí nechat působit sluneční záření a využívat přirozeného proudění vzduchu v krajině, který rovněž podporuje výpar vody.

Zde odpařováním vody vzniká zahuštěný solný roztok o hloubce mezi 30 a 40 cm. Mechanické nečistoty a nerozpustné látky (síran vápenatý, uhličitan vápenatý či uhličitan železitý) se usadí na dně a zahuštěný roztok je rozváděn do rozlehlých a mělkých krystalizačních nádrž. Tady je hloubka mezi 10 a 25 cm. Zde se roztok více zahušťuje a jedlá mořská sůl začne krystalizovat. Z těchto nádrží se sůl začíná vyhrabovat dřevěnými nástroji na hromádky, aby z ní vytekl matečný louh. V některých případech se sůl vytváří i ve formě slaného koláče na hladině. Vzniklá sůl bývá hrubozrnná, jinde má krystalky mnohem jemnější. Tímto zpracováním si vzniklá sůl zachovává všechny přírodní prvky, například hořčík a hlavně jód. I proto je tolik oblíbená mezi opravdovými gurmány, kteří jídlo solí až po finální úpravě na samotný závěr těsně před konzumací.

Takto získaná sůl se může používat v získaném přírodním stavu nebo se navíc čistí v solivarech novou krystalizací a následně se vhodně namele.

Mořská sůl má přirozený obsah jodu, který podle salinity mořské vody může být pouze asi 0,5 až 5 mg/kg soli. Přitom průměrný obsah všech solí v mořské vodě je 3,5 % (35 g na litr vody). Obsah solí ale není ve všech mořích stejný a obsah minerálů v ní je rovněž různý.