Dnes je tento brouk příbuzný střevlíkům u nás velmi vzácný, ale ještě před několika málo desítkami let byl poměrně hojný. Stačilo zvednout v přírodě kámen, abyste natrefili na asi centimetr dlouhé stvoření s modročernými krovkami ozdobenými oranžovými skvrnami. Daly se při tom také zaslechnout slabé exploze a pozorovat malé obláčky tvořící se za zadečkem prskavce.
V těle brouka je něco jako spalovací komůrka, do níž v případě ohrožení ze zvláštních žláz vstříkne peroxid vodíku a hydrochinony. Jakmile je směs vtlačena do této komůrky, začnou enzymy (kataláza a peroxidáza), okamžitě štěpit peroxid vodíku a katalyzovat oxidaci hydrochinonu v p-chinony. Tato reakce generuje volný kyslík a vytvoří tolik tepla, že se pětina objemu (za teploty vyšší než 100°C) spalovací komůrky vypaří.
Mechanismus prskavcovy zbraně je znám už několik desítek let, ale opět v něm hledají inspiraci vědci z britské University of Leeds, kteří se snaží jeho spalovací komoru prozkoumat do nejmenších detailů.
"Tyto znalosti by mohly pomoci při konstrukci efektivnější spalovací turbíny pro využití v letectví. Zvýší také bezpečnost létání, protože umožní sestrojit motory, které půjde po nahodilém výpadku opět snadno nastartovat."
Podle serveru ihned.cz