Znáte to jistě z katastrofických filmů, ale je to trochu jinak než to zachycují filmaři - mnohem rychlejší a drastičtější. Dojde ke vzniku podtlaku v letadle a při této dekompresi k okamžitému vyfouknutí vzduchu z kabiny ven a náhlému poklesu tlaku. Vzduch by se velmi rychle rozpínal a při jeho expanzi by během několika sekund došlo k prudkému ochlazení. Ochlazením by v letadle zkondenzovala všechna vlhkost a kabina by se zaplnila mlhou. Trvalo by to mnohem kratší dobu, než je zachyceno v katastrofických letadlech, kde celé minuty vylétávají z letadla nejrůznější předměty včetně cestujících.
Při snížení tlaku vzduchu v letadle způsobeném otvorem v letadle, by však kromě kyslíkových masek měly na cestující také vypadnout teplé bundy. Za dvojitými okny letadla panují totiž překvapivě nízké teploty.
Za normálních okolností teplota vzduchu v atmosféře s rostoucí výškou klesá, zhruba o 1°C na každých 100 m výšky. To platí od povrchu země až do výšky 11 km, teprve pak je několik dalších výškových kilometrů teplota konstantní. Zatímco ve výšce ve výšce 2 km nad mořem je 0°C, ve 3 km je -10°C, v 5 km pak -25°C, v 7 km je -40°C, ve výšce 10 km okolo -55°C. Na hranici 11 km, kde končí nejnižší vrstva atmosféry – troposféra, je teplota kolem -59°C.
Dvojitá okénka v letadle nás tak také chrání před velmi nepříznivými teplotami. Při letu i za jasného počasí můžeme pozorovat na oknech důkaz panujících nízkých teplot - vznikají ledové krystalky.
Tvar a velikost okének je dána konstruktéry na základě vyhodnocení nejrůznějších leteckých katastrof, kde velká okna netradičních tvarů hrála roli při vzniku vlastní katastrofy letadla.
Tento článek mohl vzniknout za podpory mých studentů bývalé 4. D (2009-2013), kteří mi věnovali jako dárek několikadenní pobyt v Ženevě spojený s návštěvou Evropské organizace pro jaderný výzkum CERN. Děkuji vám, moji absolventi!