Tento článeček vznikl na základě žádostí studentů o zprostředkování části fyzikálních zážitků z mé naprosto "nefyzikální" cesty po Amsterodamu a Skotsku.
První naší navštívenou turistickou atrakcí na britských ostrovech se stala obrovitánská socha Anděla severu (Angel of the North) nedaleko města Gateshead. Jde o kontroverzní dílo britského umělce Antonyho Gormleye dokončené v roce 1998 na místě bývalého uhelného dolu. Pomineme-li jeho umělecký význam symbolizující průmyslový rozvoj regionu, je velmi zajímavá jeho technická instalace.
Socha dosahuje do výšky 20 metrů a svá křídla rozpíná na rozpětí křídel dopravního letadla jumbo jet. Je to na sochu naprosto neuvěřitelných 54 metrů. Křídla nejsou přesně v rovině, ale jsou skloněna o 3,5 stupně vpřed, aby vznikl dojem "objímání". Říkáte si, jak takto velká socha může vůbec mít stabilitu? Toto monstrum totiž musí odolávat rozmarům anglického počasí, neustálým dešťům a zejména větru. Proto je vytvořena z povětrnostně odolné oceli, která není povrchově upravena a navenek působí rezavým dojmem. Odolá větrům o rychlosti až 160 km za hodinu (100 mil za hodinu). Celá socha má hmotnost 208 tun, přičemž tělo váží 108 tun a každé z křídel váží kolem 50 tun.
Aby socha odolala větru a působení vlastní tíhy, byly pod sochou vyvrtány základy až do hloubky 33 metrů. Nad nimi byla nainstalována 1,5 m velká železobetonová deska, kterou drží osm železobetonových pilířů. Na vrcholu desky byl zkonstruován podstavec o výšce 5,3 metru. Pro zakotvení sochy k základům bylo instalováno 52 šroubů o průměru 50 milimetrů a délce 3 metry.
Anděl severu se v současné době považuje za orientační bod pro severovýchodní Anglii a stal se symbolem Anglie.