Mikroplasty ve vodě

Na světě se za rok vyrobí přes 300 milionů tun plastů. Při běžném používání syntetického oblečení, igelitových obalů, syntetických nátěrů, vzniku otěru pneumatik o vozovku, rozkladu makroplastů, kosmetiky a z odpadních plastů se do životního prostředí uvolňují různě velké plastové částice. Mají tvary vláken, zrníček či odštěpků nejrůznějších velikostí: makroplasty větší než 25 mm, mezoplasty 5 až 25 mm, mikroplasty 0,02 až 5 mm a nanoplasty menší než 20 µm. Tyto částice se dostávají do vody, kterou se snadno šíří do těl živočichů a v poslední době alarmují veřejnost. Jak je to s jejich škodlivostí?

I v té nejčistší minerální vodě z chráněného přírodního zdroje, se mikroplasty běžně vyskytují. Dostávají se do ní zejména vzdušnou kontaminací ve vodojemech či dalších jímacích stanicích. V pitné vodě, vyráběné z povrchových zdrojů, se mikročástice také navíc objevují nedostatečnou technologií úpravy vody. Podle rozborů pitných vod v Evropě se v jednom litru pitné vody průměrně nachází asi 5 mikrovláken rozměrově od 2,5 mikrometru do 1 mm. Při vlastním pití vody třeba ze skleničky si ji nakonec sami kontaminujeme desetkrát více například chůzí po koberci či vysvlékáním oblečení.

Plasty jsou chemicky netečné a v živých organismech se hromadí. Ptáci nebo vodní živočichové pozřou mnohdy větší kousky plastů nevědomky a pak jim mohou mechanicky škodit v zažívacím traktu, protože narušují další příjem a zpracování potravy.

V samotné přírodě přetrvávají plasty velmi dlouho. Podle povahy materiálu je doba potřebná k jejich rozkladu v rozmezí od 50 do 500 či více let.

V České republice se podle Státního zdravotního ústavu výskyt plastových mikrovláken v pitné vodě cíleně nesleduje. Podle rozborů pitné vody se totiž i v jednom litru té nejčistší vody z chráněného podzemního pramene běžně vyskytují i tisíce mikročástic. Jde zejména o částice přírodního původu (částice půdy, vegetace, pylová zrníčka, anorganické produkty bakterií apod.), ale také antropogenního původu (částečky vzniklé třeba korozí potrubí). Tyto částice lidskému zdraví (ve vodě v obvyklém množství) člověku nijak neškodí. Jejich větší množství ve vodě lze zjistit jako zákal a ukazuje na nějakou technickou závadu, která by se měla odstranit.

Podle dosavadních lékařských studií mikročástice plastů obsažené v pitné vodě nereagují nežádoucím způsobem a nezpůsobují zřetelné otravy. Mohou na nich však být navázané jiné nečistoty, které se s nimi dostanou do těla, kde se poté uvolňují.  Negativní vliv plastových částic na zdraví člověka nebyl ještě dostatečně prozkoumán. Dá se však předpokládat, že budou podobné, jako u jiných živočichů, kdy mohou způsobovat poruchy s přijímáním a zpracováním potravy. O rozložitelnosti nanočástic ve vodě, toho zatím moc nevíme. Záleží také na tom, z čeho jsou nanomateriály vyrobeny. Může to být stříbro nebo železo, kde asi jejich žádný zásadní vliv nebude, ale pak to mohou být právě plastové nanočástice, a tam je jejich vliv na životní prostředí velký. Jestli mohou uškodit, to ale zatím nevíme

Lidé, kteří mají obavu z pití pitné vody, si musí uvědomit, že sami pitnou vodu kontaminují vlastním používáním plastů – například pitím vody z plastových lahví, nošením syntetického oblečení a následným praním, používáním plastových obalů či automobilů atd.

Technologie, které by mikroplasty odstranily z pitné vody samozřejmě existují, ale taková  dostatečně jemná filtrace je nákladná a proto se běžně nepoužívá. Proto si někteří lidé pořizují k vlastní domácí úpravě vody nejrůznější pískové filtry filtrační s jemností 1 až 50 µm nebo  filtry s aktivním uhlím, schopné zachycovat částice s velikostí 10 až 50 µm. Tyto filtry tedy dokáží z vody odstranit veškeré mikroplasty a dokonce také značnou část nanoplastů.