Vypněte prosím blokování reklamy (reklamu už neblokuji), děkujeme.
Video návod zde: https://www.youtube.com/watch?v=GJScSjPyMb4

Obsah destilovaného alkoholu se dělal rovněž zajímavým testem. Úředník smíchal vzorek destilátu s malým množstvím střelného prachu a pak směs zkoušel zapálit. Když se ji nepodařilo zapálit, byl destilát nevyhovující (below proof). Pomalé hoření bylo známkou toho, že destilát splnil podmínky zkoušky na 100% (100% proof). Při rychlém vzplanutí byl destilát prohlášen za nadprůměrný (above proof). Nebyl to však spolehlivý a přesný test, proto byl nahrazen měřením hustoty destilátu pomocí hustoměru.
V roce 1802 vyhrál soutěž o nejlepší design hustoměru Angličan Bartholomew Sikes. Jeho hustoměrná souprava sloužila od roku 1816 jako právoplatný standart až do roku 1980. Obsahovala plovák, 10 mosazných závaží a rtuťový teploměr. Plovák se ponořil do alkoholu či kapaliny, která jej obsahovala a byl zatěžován závažími, dokud nulová značka na stopce se stupnicí nesplynula s povrchem kapaliny. Přepočet hmotnosti závaží na obsah alkoholu byl i s korekcí na teplotu prováděn pomocí tabulek.
V metrickém systému se měření alkoholu vynalezené francouzským chemikem Gay-Lussacem zakládá na objemových procentech alkoholu. Ve směsi 100 proof je 57% alkoholu, čistý líh je 175 proof, většina brandy obsahuje kolem 40% alkoholu (70 proof).
Zdroj: Andrew Robinson - Jak se měří svět