Pořádné "uši" - pasivní detekce letadel

Zachycený zvuk směřuje do zvukovodu ucha boltec. Když chceme slyšet hodně slabé nebo vzdálené zvuky, přiložíme si k uchu rozevřenou dlaň ruky. Ta potom soustředí zvukové vlny lépe do našeho ucha.

V době od první světové války do prvních let druhé světové války bylo potřeba, aby vojáci dokázali detekovat zvuk motorů letadel, která se k nim blížila a mohla na ně zaútočit. Radary se tehdy ještě nepoužívaly a tak pasivní sledování letadel bylo velmi účinné. Sloužila k tomu na dnešní dobu poměrně úsměvná zařízení.

Obrázek z roku 1880 ukazuje použití navigačního zařízení,
které pomáhalo při orientaci v mlze.

Tento naslouchací systém je z roku 1921 z USA.

Toto zařízení z roku 1920 se údajně používalo v Československu. Dvě paraboly byly orientovány vodorovně a dvě vertikálně. Obsluhu tvořili dva lidé.

Akustický lokátor pocházející z 30. let minulého století z Anglie. Po vycentrování lokátoru na nalezený zdroj hluku motorů letadel zadává obsluha souřadnice polohy a výšky.

Oba páry stetoskopů jsou nyní na různých stranách stativu.

Akustické lokátory z Japonska (1930).

Německý přístroj Ringtrichterrichtungshoerer (Nebo RRH) z roku 1940, který mohl odhalit cíle až ve vzdálenostech 5-12 km.