V dějinách bylo takovýchto a ještě nezvyklejších jevů zaznamenáno bezpočet.
O 22 let později byl v okolí dnešní litevské Klajpedy na východním pobřeží Baltského moře dokumentován jev, při němž čerstvý běloučký sníh zakryly vločky vláknité hmoty černé jako uhel, které čpěly hnijícími mořskými řasami. Tehdy odebrané vzorky odborníci o 150 let později analyzovali a zjistili, že jsou zčásti rostlinného původu a tvoří je především původně zelené vláknité řasy Conferva crispata. Vzorky obsahovaly rovněž 29 druhů nálevníků – miniaturních prvoků žijících ve vodě.
V srpnu 1804 bylo zaznamenáno, že nedaleko Tuluz v Súdánu spadlo za jasného a slunečního dne z jediného mraku doslova krupobití žab. Malí pulci zas 16. července 1882 zasypali zem v Iowě a do Birminghamu 30. července 1882 "přiletěly" podivné bílé žabičky. I malou francouzskou vesničku zaplavily 23. září 1973 tisíce malých žab a australští vědci jen ve 20. století zaznamenali 53 takových případů!
Jak vyplývá z dochovaných záznamů z roku 1578, tehdy se kolem německého Bergenu spustil déšť velkých živých žlutých myší. Pokud spadly do vody, většinou pád přežily a vylezly na břeh. Na podzim 1579 se stejný "myší déšť" opakoval!
Hrůzný obraz jako z hororu přinesl 15. leden 1877 obyvatelům Memphisu (americký stát Tennessee). Při prudké průtrží padaly z mračen tisíce až půl metru dlouhých zmijí. Podobně mnohde " pršely" i škeble a další zvířata.
V srpnu 1894 obyvatele anglického města Bath šokovaly tisíce malých medúz, které zaplavily ulice, a v únoru 1861 Singapur doslova zavalily ryby zubatky. Sledi se zas snášeli k zemi 24. srpna 1918 u města Sunderland a cestovatel Alexander Humboldt v 19. století u nejmenovaného vulkánu zažil, jak z nebe padají ryby, dokonce pečené! Za silné bouřky nad Bursterem v Anglii zas spadlo ohromné množství mořských měkkýšů. Místní lidé je prý sbírali po vědrech.
V roce 1940 v Gorkovské oblasti Ruska padaly z nebe dokonce stříbrné mince a o šestnáct roků později se podobně z londýnské oblohy snášely půlpence.
Většinou je ale za "pachatele" považován silný vítr. Je dokázáno, že uragán snadno unese ptáky i drobná zvířata. Mohutný vír vzduchu - s kruhovou rychlostí od 18 do 150 m/s (až do rychlosti zvuku) - představuje sílu, která je schopna pohnout železničním vagónem, vyrvat i s kořeny největší stromy a pobořit domy. Vír tornáda mívá hroznou rychlost až 500 km/hod. Když jeho dráhu kříží řeky, jezera a moře, nasaje se spoustou vody také mnohé její obyvatele. Vše pak dokáže vynést vysoko na nebe a kdekoli to pak vypustit.
Problém je ale v tom, zda větrný živel může přenést na velkou vzdálenost těžké kameny či větší tvory, navíc mnohdy i živé. Velmi rychlé smrštěni totiž poškodí strukturu živé tkáně tak, že drtí kosti a maso od nich odděluje. Přitom většina "létajících" živočichů z uvedených případů byla živá.
Zdroj: Milan Koukal