Fyzmatik | ITER - evropská cesta k jaderné fůzi

Kromě amerických pokusů o "zažehnutí" termojaderné reakce pomocí  výkonných laserových paprsků se i v Evropě pokouší vědci o využití energie uvolněné při syntéze jader vodíku. Projekt nese označení ITER (latinsky cesta). Ale současně je toto slovo akronymem International Thermonuclear Experimental Reaktor (Mezinárodní termonukleární experimentální reaktor). Jedná se tentokrát o princip obrovského tokamaku.

Tokamak je pro změnu akronym ruského původu znamenající toroidní komora v magnetických cívkách. V systému supravodivých elektromagnetů rozložených kolem prstencové komory se bude magnetickým polem stlačovat plazma z vodíku a tím se bude ohřívat na teploty 150 000 000 °C. Plazma bude levitovat vlivem magnetického pole uvnitř cívky tokamaku o objemu 840 m3, aby se nedotknula stěn a přitom je svou mimořádně vysokou teplotou neroztavila. To je jeden z mnoha problémů, které musí konstruktéři tohoto zařízení v budoucnu řešit. Palivem pro tokamak by mělo být kolem 0,5 g směsi deuteria a tritia. Plánovaný výkon by měl být 500 MW během zážehů pulsů plazmatu trvajících přinejmenším 500 s. Jaderná fúze by měla vyprodukovat desetkrát více energie, než je nevyhnutné pro její zažehnutí.

Projekt se začal rozbíhat už v roce 1985, ale k posunu došlo teprve po roce 2001, kdy byl projekt detailně dokončen. V roce 2005 se rozhodlo, že se tokamak začne stavět ve Francii v městě Cadarache (60 km severovýchodně od Marseille), kde se nachází výzkumné centrum pro jaderný výzkum. Stavba měla začít už v roce 2007, po dalších odkladech se termín zahájení stavby stále odsouvá. Stejně tak se posouvá případné spuštění tohoto zařízení až na rok 2019.  Projekt má rozpočet přes 10 miliard euro. Z poloviny jej hradí Evropská unie.

Pokud tato cesta k ovládnutí syntézy jader bude úspěšná, umožnilo by to kolem roku 2050 stavbu prvních elektráren založených na tomto principu a komerční využití neomezeného zdroje energie.