Ve stínu mnohem populárnějšího a Nobelovou cenou ověnčeného grafenu se nachází neméně zajímavá látka s výjimečnými schopnostmi. Jde o molybdenit, který se v přírodě vyskytuje jako nerost a používal se doposud jako součást slitin oceli nebo jako příměs do oleje. Opomenuto dosud bylo jeho použití v elektronice.
Současná technologie nedovoluje tvorbu křemíkových vrstev tenčích než dva nanometry. Grafen je však tvořen jedinou vrstvou atomů uhlíku a tak umožňuje výrobu úspornějších tranzistorů a dalších elektronických součástek. Problémem stále zůstává, jak jeho polovodičových schopností docílit, aby dosahovaly vhodných parametrů.
Jak křemík tak grafen může v brzké době nahradit molybdenit (sulfid molybdeničitý, MoS2). Znamenalo by to také, že tento materiál vyšachuje z trhu polovodičů Čínu, která je významným dodavatelem křemíku. Další výhodou molibdenitu jsou velmi úsporné polovodičové součástky, které je z něj možné vyrobit.
Například tranzistory z molybdenitu svými vlastnostmi překonávají součástky z křemíku i z grafenu. Mají v pohotovostním stavu spotřebu energie až 100 000 krát menší než tradiční křemíkové tranzistory. Umožňují výrobu tranzistorů s nízkou chybovostí bez nutnosti náročných úprav, které vyžaduje zase grafen.
Z molybdenitu je možné připravovat tenké vrstvičky s vlastnostmi polovodiče. Připomínají sendvič, v němž je vrstva atomů molybdenu obložena vrstvami atomů síry. Ve vrstvičce molybdenitu tenké 0,65 nanometru se mohou elektrony pohybovat stejně snadno jako ve vrstvě křemíku silné dva nanometry. Molybdenit by mohl sloužit i k výrobě LED diod a fotovoltaických článků.
Zdroj: https://genevalunch.com/blog/2011/01/30/mos2-offers-tiny-chips-with-huge-energy-savings-swiss-find/