Do pozorování se zapojily radioteleskopy na celém světě: v Asii, Austrálii, Evropě, Severní a Jižní Americe, Antarktidě a v Tichomoří. Těchto 35 teleskopů se zesynchronizovalo podle principů radiové interferometrie s velmi dlouhou základnou. Tato metoda umožňuje využít i menší, navzájem vzdálené radioteleskopy, spolu je propojit při měření a tak získat mnohem přesnější úhlové rozlišení. Na tomto principu již pracuje systém Very Long Base Array, soustava 10 radiových parabol s průměrem 25 metrů, které jsou rozmístěné na území USA. Tato interferenční metoda eliminuje chyby vznikající při časově nezávislém pozorování stejného objektu z více míst.
Kvasary (QUASi-stellAR radio sources) jsou podle předpokladů vědců galaxie se supermasivními černými dírami ve svých jádrech. Jejich obrovitá gravitace přitahuje obrovské masy hmoty, které urychlují na extrémní rychlosti. Proto intenzivně vysílají záření v širokém spektru elektromagnetického záření. Vzdálenosti větší než 780 miliónů světelných let (ale povětšinou jde o miliardy světelných let) způsobují, že kvasary vnímáme jako nehybné, masivním hvězdám podobné bodové zdroje záření s velkým kosmologickým rudým posuvem. Představují ideální stabilní body Mezinárodního nebeského referenčního systému International Cel/..., podle kterého astronomové určují přesné polohy všech pozorovaných objektů. Dosavadní systém, vytvořený na základě známých pozic 212 objektů, převážně kvasarů, je platný od roku 1998 a toto společné radioastronomické pozorování, které proběhlo pod názvem Very Large Astrom/..., mělo jediný cíl – jeho zdokonalení.
Podle Dagmar Gregorové