Meteorický roj pak můžeme pozorovat, když se Země potkává s proudem částic, které mají stejný původ a velmi podobné dráhy. Nachází-li se takové těleso ještě v meziplanetárním prostoru nazýváme ho meteoroid. Vstoupí-li meteoroid do atmosféry Země, nastává světelný úkaz zvaný meteor. Povrch tělesa se taví, částečky roztavené hmoty jsou strhávány do stopy pohybu a rozžhaví se. Svědčí o tom meteorické stopy, ve výškách mezi 80 až 100 kilometry, svítící i několik sekund po průletu tělesa tak výrazně, že přezáří i ty nejjasnější hvězdy. Dopadne-li zbytek takovéhoto tělesa na zemský povrch, hovoříme o meteoritu. Meteory jasnější než Venuše nazýváme bolidy. Meteory jasné jako hvězdy nazýváme létavice, slabší meteory viditelné jen dalekohledy pak teleskopické meteory. Meteorická tělíska, jejichž zánik pozorujeme jako běžné meteory, se pohybují kolem Slunce po dráhách blízkých dráze komety, od které se oddělily. Pokud Země jejich dráhu křižuje, můžeme pozorovat tzv. meteorický roj. Místo odkud meteory zdánlivě vyletují (radiant roje) se nalézá v Perseovi - v jeho severní části na rozhraní s Kassiopeiou.
Podmínky pro sledování tohoto roje jsou letos ideální. Měsíc byl v novu 10. srpna a proto nebude pozorování rušit. Záleží už jenom na tom, jak jasná bude noční obloha. I když meteory jsou vidět po celou noc, tak ideální čas pro jejich pozorování nastává nad ránem mezi 2 a 4 h SELČ. Perseidy budou pozorovatelné až do 24. srpna, do kdy je tento roj aktivní.
Perseidy byly nejvíce sledované v 90. letech minulého století (zejména v letech 1992 a 1993), protože padalo až 400 meteorů za hodinu. Toto maximum měl na svědomí průlet mateřského tělesa roje - komety 109P/Swift-Tuttle. Kometa obíhá po velmi protáhlé eliptické dráze a jeden její oběh trvá 130 let a právě v roce 1992 prošla přísluním. Od té doby aktivita roje poklesla na současnou teoretickou úroveň - v ideálním případě asi 90 meteorů za hodinu. Ve skutečnosti pozorovatel může spatřit asi tak 40 meteorů za hodinu.
Pád "perseidy" na zem je prakticky vyloučený, částice tohoto roje jsou tvořeny velmi křehkým materiálem. Tyto malé částečky shoří v atmosféře ve výškách kolem 100 km. I ty největší perseidy - bolidy shoří ve výškách kolem 40 km nad zemí.