Vlezlý petrolej

Mezi kapaliny, které výborně smáčejí povrch všech těles, patří petrolej. Vyrábí se frakční destilací ropy při 150 °C a 275 °C. Poprvé jej roku 1846 vyrobil Abraham Gesner. Petrolej je značně zapáchající (vši ve vlasech by mohly vyprávět), bezbarvá a hořlavá kapalina na bázi uhlovodíků. Používala se jako palivo do petrolejových lamp a dnes jako kerosin (palivo do leteckých motorů. Z hlediska molekulové fyziky je to kapalina docela výjimečná.

Petrolej se snadno roztéká po polití kovu i po skle. Však se také používá při řezání skla. Snadno se dostává z nedostatečně uzavřených nádob díky své smáčivosti. Z hořáku petrolejové lampy lehce vzlíná na její povrch, který  se brzy stane vlhkým a zapáchajícím. V knotu lampy se zcela bez problémů dostane vzlínáním tam, kde má být zapálen.

Velmi dlouho se rovněž udrží kaluž rozlitého petroleje, zaujme rozsáhlou plochu a zaplní v materiálu štěrbiny. Této vlastnosti se využívá v defektoskopii při zjišťování těsnosti spojů, trhlin a pórů v materiálech. Na povrch materiálu se vhodným způsobem aplikuje petrolej (nátěr, nástřik, ponor), který vnikne do povrchových necelistvostí. Petrolej se pak z povrchu odstraní a na povrch se nanese práškovitá bílá kontrastní látka (křída, vápno) napomáhající vzlínání petroleje z pórů a trhlinek. Vyhodnocení se provádí na světle nebo v ultrafialovém světle, a to nadvakrát - nejprve jsou zviditelněny velké vady, později vady drobnější. Petrolej vzlínající z mikroskopických trhlinek je tak prozradí. Dnes se však používají i jiné prostředky pro kapilární zkoušky.

Stejně tak se petrolej snadno dostane do závitů napevno přitáhnutého šroubku a umožní jeho šetrnější uvolnění.