Pirátství je staré jako mořeplavba sama a stále vzkvétá v mezinárodních vodách. Oblíbeným rejdištěm námořních pirátů je oblast Adenského zálivu, pobřeží Somálska, Malacká úžina, oblast kolem Lagosu v Nigérii, Jihočínské moře a některé latinsko americké přístavy. Piráti se k lodím přibližují velmi rychle na několika rychlých člunech, které není možné identifikovat radarem, často si jich včas nevšimne ani posádka přepadené lodi. Použití zbraní proti pirátům bývá až tou nejkrajnější možností. Jakým fyzikálním jevem se velké lodě brání útokům novodobých pirátů?
Lodím v rizikových vodách je doporučováno, aby se pohybovaly maximální možnou rychlostí a byly připraveny kdykoli k častým razantním změnám kurzu. Rychlost nákladních lodí není nikterak závratná. Pohybuje se v rozmezí od 12 do 18 uzlů, což je mezi 22 až
Když navíc kapitán lodi manévruje tak, aby loď plula proti větru a tedy proti přirozeně se tvořícím vlnám, přičítá se k výšce umělých i velikost přirozených vln. Samotná loď se více houpe – skáče na vlnách.
S těmito podmínkami se musí vyrovnat i člun pirátů, který má bok jen několik desítek centimetrů nad hladinou. Musí se udržet u hladkého boku lodi tak dlouho, aby jeden z pirátů mohl zaháknout žebřík s hákem na konci nebo lano s kotvičkou a vyšplhat na palubu, která je podle stupně naložení nákladu od 4 do
Posádka pirátského člunu pak připomíná vodáky v peřejích. I když o této manévrovací schopnosti velkých lodí ví, snaží se někdy na začátku přepadení jindy až po několika neúspěšných pokusech zastrašit posádku lodi střelbou.
Poměrně velké procento pirátských útoků však bylo odraženo zmiňovaným způsobem bez použití násilí – stačilo plout velkou rychlostí, prudce manévrovat a využívat interferenci vlnění.