Vysokofrekvenční transformátor vynalezený Nikolou Teslou je nazýván jeho jménem. Slouží k získávání velmi vysokých napětí.
Transformátor je tvořen dvěma souosými vzduchovými cívkami s různým počtem závitů.
Primární vinutí tvoří pár závitů tlustého drátu, sekundární vinutí pak několik stovek až tisíc závitů tenkého drátu v jedné vrstvě na válcové kostře. Jedná se vlastně o dva induktivně vázané rezonanční obvody. Aby docházelo k maximálnímu přenosu energie z primárního obvodu do sekundárního je třeba primární obvod naladit na tentýž kmitočet. Pracuje totiž na principu rezonance.
Zdrojem primárního vysokofrekvenčního napětí je tlumený jiskrový oscilátor (na principu jiskřiště), napájený např. z vysokonapěťového induktoru. Na sekundární cívce se běžně dosahuje napětí jednotek až desítek megavoltů (podle velikosti transformátoru, jeho uspořádání, vyladění a zdroje primárního napětí).
Takto vzniklé vysokofrekvenční sekundární napětí má jiné vlastnosti než z klasických vysokonapěťových zdrojů. Lze s ním rozsvěcet na dálku různě plynem plněné trubice, výbojky a zářivky a umožňuje spoustu dalších optických jevů v podobě sršení.
Tesla zamýšlel využít transformátor pro dálkový přenos energie. Vzhledem k obtížím se zpětnou přeměnou vysokofrekvenční energie, složitostí jejího směrování, nízké účinnosti přenosu a velkým ztrátám vlivem vyzařování, silnému rušení veškerého rádiového spektra se tento přenos průmyslově nevyužívá.
S oblíbeným využíváním tohoto transformátoru ve formě speciálního efektu se setkáte například na některých koncertech, protože dokonce ani "nekope" (proud teče po povrchu těla), zato vás však může nepříjemně popálit. Ale i přes to je třeba být maximálně opatrný, protože i na primárním okruhu, kondenzátorech, a dalších obvodech se může objevit smrtelně nebezpečné napětí.