Alessandro Volta se narodil 19. 2. 1745 v Como, jako sedmé a poslední dítě ve šlechtické rodině. Do sedmi let nemluvil a jeho okolí proto mělo obavy, že je slabomyslný.
Vystudoval jezuitskou kolej a své zpoždění dohnal. Poté ale místo dráhy duchovního přestoupil na královský seminář a začal se zajímat o výzkum elektřiny. Roku 1769 publikoval knihu O přitažlivé síle elektrického ohně a jevech s tím souvisejících, v níž zveřejnil hypotézu o souvislosti elektřiny a magnetismu. Nad touto hypotézou přemýšlel od svých 18-ti let. V dalších letech sestavil a zdokonalil mnoho přístrojů pro své pokusy. Mezi tím se stačil stát ředitelem lycea a v roce 1774 profesorem fyziky na gymnáziu v Comu.
Zkoumal složení vzduchu a na základě pokusů formuloval hypotézu o jeho složení ze dvou různých plynů. V roce 1779 nastoupil na univerzitu v Pavii. Vrátil se tam opět k pokusům s elektřinou. Vynalezl třecí elektriku, kondenzátor a elektrometr, přemýšlel nad příčinou vzniku bouřek.
V roce 1791 se dozvěděl o pokusech Luigi Galvaniho se žabími stehýnky, jejichž svaly stahují při dotyku kovovým skalpelem. Odhalil, že nejde o živočišnou elektřinu, ale o reakci dvou kovů a elektrolytu. V roce 1799 sestrojil první elektrický článek – Voltův sloup. Sestavil také řadu kovů podle jejich elektrochemických potenciálů. V roce 1794 se oženil a měl tři syny.
Při přednáškách o svých výzkumech bavil efektními pokusy posluchače a zaujal také Napoleona Bonaparta, který jej podporoval, jmenoval hrabětem a roku 1809 italským senátorem. Ani poté, co byl Napoleon poražen, neupadl Volta v nemilost a až do roku 1819 byl ředitelem fakulty matematiky a fyziky univerzity v Pávii. Od roku 1823 byl po srdeční mrtvici prakticky hluchý a slepý. Zemřel 5. března 1827 ve svém rodišti v Como.
Je po něm pojmenována jednotka elektrického napětí volt.
