Anglický fyzik Thomas Young předvedl svůj pokus (Youngův experiment) veřejně v Londýně v roce 1801. Do zatemněné místnosti přicházelo sluneční světlo úzkou štěrbinou, které pak bylo rozděleno do dvou svazků paprsků pomocí dvojice štěrbin (dvojštěrbina) v malé vzájemné vzdálenosti.
Očekávali bychom, že světlo po průchodu štěrbinami osvětlí 2 světlé oblasti na stínítku a tam, kde světlo nedopadne, bude stínítko tmavé. Když světlo ze štěrbin dopadlo na stínítko umístěné ve větší vzdálenosti, překvapivě pozorujeme barevné proužky rovnoběžné se štěrbinami – tzv. interferenční obrazec.
Pokud je použit monofrekvenčním zdroj světla (laser), má interferogram podobu navzájem rovnoběžných, pravidelně rozložených světlých a tmavých proužků rovnoběžných se štěrbinami. Světlý proužek je v místě interferenčního maxima, kde je světelná energie nahromaděna a tmavý proužek v místě interferenčního minima, kde je intenzitasvětla velmi malá.
Vznik proužků označil Young za výsledek interference světla, a tím za jasný důkaz,že světlo je vlnění.
https://surendranath.tripod.com/Applets/Optics/Slits/DoubleSlitID/DblSltIntDifApplet.html