Neberte si s sebou do letadla rtuťový teploměr či barometr. Proč? Protože v případě nehody by troška rtuti mohla rozežrat letadlo dříve, než by mělo šanci přistát. Letadlo je totiž převážně z hliníku a ten je v přítomnosti rtuti velmi nestabilní.
Hliník je kov, o kterém se traduje, že nerezaví. Do jisté míry to je pravda.
Když koroduje železo, tvoří při oxidaci na svém povrchu červenohnědý povlak. Ten se olupuje a tak se stále odhaluje čistý kov, který vzápětí začne oxidovat. A tak to pokračuje, dokud se železný předmět časem nerozpadne.
Pokud koroduje hliník, tak se také vytvoří na jeho povrchu oxid hlinitý (Al2O3). Tím ale veškerá podobnost se železem končí. Minerálům na bázi oxidu hlinitého se říká korund, safír nebo rubín (to podle barvy). Jde o jednu z nejtvrdších substancí, které na Zemi známe. Pokud byste chtěli na kov nanést ještě tvrdší ochranný nátěr, než je ten z oxidu hliníku, musel by být z diamantu.
Korozí hliníku vzniká na povrchu tohoto kovu ochranná vrstva, která je chemicky shodná s průhledným safírem. Je neprostupná pro kyslík a další chemikálie. To hliník chrání před pokračováním koroze. Jakmile se totiž v hliníku někde vytvoří nějaká nová prasklinka, okamžitě ji neprodyšná koroze zacelí.
Neviditelná ochranná vrstvička se na hliníkovém povrchu vytváří tak rychle, že i roztavený hliník se jeví, jakoby se jednalo o inertní kov. Tuto iluzi je schopen zničit úhlavní nepřítel hliníku a tím je rtuť. Na obrázku vidíme, jak Malé množství pasty se rtutí změní během hodin hliníkový nosník v prach.
Pokud se hliník dostane do styku s tímto tekutým kovem, naruší to jeho ochranný povlak a hliník začne okamžitě korodovat. Koroze za přítomnosti rtuti, je mnohem destruktivnější. Hliníkový nosník, jehož dvojník ze železa by korodoval roky, se rozpadne během několika hodin.
Traduje se, že za druhé světové války dopravovala záškodnická komanda do zázemí protivníka pastu s příměsí rtuti. A že tyto sabotáže způsobovaly nevysvětlitelné rozpadání letounů za letu. Zda je to pravda, ukáže až otevření archivů spojenců. Už nyní ale můžeme říci, že by to zcela jistě fungovalo. To jediné, co letadlo drží ve vzduchu pohromadě, je právě jen ta tenká zkorodovaná vrstvička na povrchu hliníkových konstrukcí.