Fyzmatik | Jak určit vzdálenosti planet od Slunce?

Struktura atomu bývá často kvůli lepší názornosti porovnávána se sluneční soustavou - okolo jádra (Slunce) obíhají po jistých drahách elektrony (planety). Tyto dráhy nejsou nahodilé, ale přesně určené, podobně jako vzdálenosti planet od Slunce. Zaměříme se proto na skutečnost, že vzdálenosti planet od Slunce se podřizují poměrně přesnému zákonu.

Tento fakt poznal už Johannes Kepler, který při úvahách "o harmonii nebeských sfér" přišel k závěru, že do prostoru mezi sférami zkonstruovaných na oběžných drahách planet je možné vepsat 5 pravidelných mnohoúhelníků.

Profesor Daniel Titius v roce 1772 vydal v Bonně knihu "Pozorování přírody", ve které uvádí tabulku vzdáleností od Slunce k jednotlivým planetám v dohodnutých jednotkách. Těmi byla vzdálenost nejbližšší planety Merkur od Slunce stanovena na 4 jednotky.
Merkur 4 = 4
Venuše 7 = 4 + 1 . 3
Země 10 = 4 + 2 . 3
Mars 16 = 4 + 4 . 3
Jupiter 52 = 4 + 16 . 3
Saturn 100 = 4 + 32 . 3
později přibyl
Uran 196 = 4 + 64 . 3

Pak Johann Heller upřesnil Titiusův zákon, když vzal vzdálenost pro Merkur rovnající se 8 dohodnutým jednotkám a napsal všeobecný vztah pro vzdálenost planet ve tvaru
R = 8 + 3.2ⁿ , kde n = –nekonečno, 1, 2, 3, 5, 6, 7, 8
Je zajímavé, že v tomto schématu není planeta s číslem 4, která by se měla nacházet mezi Marsem a Jupiterem. No a právě v na tomto místě se nachází pás asteroidů - planetek.