Vypněte prosím blokování reklamy (reklamu už neblokuji), děkujeme.
Video návod zde: https://www.youtube.com/watch?v=GJScSjPyMb4

Tento fakt poznal už Johannes Kepler, který při úvahách "o harmonii nebeských sfér" přišel k závěru, že do prostoru mezi sférami zkonstruovaných na oběžných drahách planet je možné vepsat 5 pravidelných mnohoúhelníků.
Profesor Daniel Titius v roce 1772 vydal v Bonně knihu "Pozorování přírody", ve které uvádí tabulku vzdáleností od Slunce k jednotlivým planetám v dohodnutých jednotkách. Těmi byla vzdálenost nejbližšší planety Merkur od Slunce stanovena na 4 jednotky.
Merkur 4 = 4
Venuše 7 = 4 + 1 . 3
Země 10 = 4 + 2 . 3
Mars 16 = 4 + 4 . 3
Jupiter 52 = 4 + 16 . 3
Saturn 100 = 4 + 32 . 3
později přibyl
Uran 196 = 4 + 64 . 3
Pak Johann Heller upřesnil Titiusův zákon, když vzal vzdálenost pro Merkur rovnající se 8 dohodnutým jednotkám a napsal všeobecný vztah pro vzdálenost planet ve tvaru
R = 8 + 3.2n , kde n = –nekonečno, 1, 2, 3, 5, 6, 7, 8
Je zajímavé, že v tomto schématu není planeta s číslem 4, která by se měla nacházet mezi Marsem a Jupiterem. No a právě v na tomto místě se nachází pás asteroidů - planetek.