První listopadový týden lze těsně před východem Slunce nad východním obzorem zahlédnout i obtížně pozorovatelný Merkur.
Venuše se v podobě večernice objeví za soumraku, nízko nad jihozápadním obzorem. Zapadá až po 18. hodině našeho času a tvoří nejnápadnější těleso večerní oblohy – s výjimkou Měsíce. Úzký srpek našeho nejbližšího průvodce najdeme u Venuše už v sobotu 1. listopadu.
Měsíc projde v pondělí 3. listopadu kolem Jupiteru. Zatímco na počátku bude Jupiter a Venuši dělit téměř 30 obloukových stupňů, v průběhu listopadu můžeme sledovat, jak se vzdálenost obou těles každý den zmenší o 1 úhlový stupeň. Na konci listopadu vytvoří podivuhodnou dvojici zářivých objektů s odstupem několika málo úhlových stupňů.
V pondělí 1. prosince, kdy si budou obě planety úhlově nejblíže, se k nim přidá i Měsíc. Při pohledu z České republiky dokonce dojde k zákrytu Venuše! Výjimečný úkaz začne v 17:30 našeho času. Venuši zahlédneme u levého, Sluncem neosvětleného okraje měsíčního disku. Vzápětí při pohledu pouhýma očima uvidíme, jak se půl minuty zář Venuše pomalu zeslabuje, až se schová za Měsícem. Ještě zajímavější pohled nám zprostředkuje dalekohled, ve kterém bude patrno, jak nerovný měsíční okraj pomalu zakrývá osvětlenou část Venuše. Planeta by se měla u spodního, osvětleného kotouče Měsíce znovu objevit po 18. hodině a 26. minutě. Ve výhledu nám však bude tentokrát vadit příliš malá výška nad obzorem. Setkání Jupiteru s Venuší se odehrává zhruba jednou do roka. Ne vždy ale máme na takový úkaz tak skvělý výhled. Další příležitost například dostaneme 16. února 2010.
V době, kdy budou obě planety již pod obzorem, objeví se nad východem souhvězdí Orion a v něm velmi nápadná hvězda Rigel. Jméno této hvězdy má původ nejméně v 10. století našeho letopočtu. Původně byla označována jako "Levá noha Obra". Dnes ji identifikujeme také jako β Orionis, tedy druhou nejjasnější hvězdu souhvězdí Orionu, jakkoli je zpravidla jasnější než proměnná hvězda Betelgeuze (α Orionis). Rigel představuje systém, o kterém lze mluvit v superlativech. Má hmotnost kolem 20 hmotnosti Slunce a pokud by se nalézal uprostřed sluneční soustavy, sahal by jeho okraj až k dráze Merkuru. Na základě rozboru přicházejícího záření je zřejmé, že povrchová teplota Rigelu dosahuje nejméně 11 000 °C. Je to zhruba dvakrát větší než teplota na povrchu naší hvězdy. Ve výsledku tak jeden čtvereční metr povrchu obřího Rigelu vyzařuje přibližně patnáctkrát více energie než Slunce a zhruba stokrát než Betelgeuze. Když se na Rigel podíváme dalekohledem, nejspíš spatříme "jenom" jiskřivě bílou poskakující stálici s modrým odstínem. Ve skutečnosti se ale v nepřehledné změti paprsků skrývají nejméně tři hvězdy.
Ranní ptáčata se mohou podívat také na planetu Saturn, která se pohybuje u hranic souhvězdí Lva a Panny.