Ve fyzice pevných látek se dlouhou dobu tvrdilo, že nejtvrdším přírodním materiálem je diamant. Ten však nedávno o své prvenství přišel, protože byly uměle vyrobeny nepatrně tvrdší umělé nanomateriály. Američtí a němečtí vědci nasypali do roztaveného cínu zahřátého na asi 300 °C jemně namleté částice titaničitanu barnatého (BaTiO3 je běžný, křemenu podobný keramický materiál). Průměr částic titaničitanu barnatého byl asi 0,1 milimetru. Po ztuhnutí se výsledná slitina v podobě vlákna dlouhého 3 cm a průměru 2 mm, ukázala v určitém teplotním rozmezí být tvrdší než diamant.
Diamant však pozbyl svého prvenství i v oboru přírodních materiálů.
Fyzici ze Šanghaje simulovali, jak budou atomy dvou velmi tvrdých materiálů vzdorovat extrémnímu stlačení. Použili wurtzit boron nitrid (w-BN), který je strukturně podobný diamantu, ale je složen z jiných atomů. Simulacemi zjistili, že tvrdost tohoto materiálu je o 18% větší než diamantu .
Druhý testovaný materiál lonsdaleit (hexagonální diamant) se stejně jako diamant skládá z atomů uhlíku, ale liší se jejich uspořádáním. Podle článku v časopise/... vydrží o 58 % větší stlačení než diamant.
Oba materiály jsou ale velmi vzácné, testy jejich tvrdosti zatím vůbec nebyly laboratorně provedeny. Nezbývá než vyčkat, zda se závěry ze simulací opravdu pokusně potvrdí.