Bumerang bývala lovecká zbraň, kterou podle nálezů archeologů používali obyvatelé všech kontinentů, tedy nejenom Austrálie, jak se traduje. Bumerang vnímáme, jak nástroj, který se po hodu vrací zpět. Pokud se klasický bumerang nevrací – má to 2 hlavní příčiny: buď neumíme bumerangem házet nebo je špatně vyrobený.
Bumerang má dvě části (ramena), která svírají úhel 90° až 140 °, přičemž se točí kolem svého středu, a to právě stabilizuje jeho pohyb. Obě křídla bumerangu jsou lehce nachýlena a mají speciální tvar – z jedné strany zakulacený a z druhé strany plochý, stejně jako křídlo letadla. Zákonitosti letu bumerangu jsou stejné jako pro let letadla. Bumerang i letadlo se udrží ve vzduchu díky vztlakové síle, která vzniká v důsledku proudění vzduchu během pohybu. Profil křídla umožňuje rychlejší proudění vzduchu přes horní zakulacenou plochu než spodní stranou. Navíc, čím je pohyb vzduchem rychlejší, tím je větší i vztlaková síla. Rotace bumerangu kolem vlastní osy podporuje proudění vzduchu a stabilitu na eliptické (nebo i kruhové) dráze. Pohyb bumerangu se tedy skládá z postupného pohybu celého bumerangu rychlostí v a z otáčivého pohybu kolem osy s úhlovou rychlostí w. To způsobuje, že ramena bumerangu o poloměru r se v určitém okamžiku pohybují různou rychlostí. Jedno rameno se pohybuje ve směru celkového pohybu, "pociťuje" jakoby silnější proud vzduchu než rameno pohybující se právě zpět. První rameno má rychlost v + wr a druhé rameno se pohybuje rychlostí v – wr. Vztlakové síly působící na ramena mají různou velikost a vzniká dvojice sil, která vychyluje bumerang z osy otáčení. Bumerang můžeme považovat za rotující setrvačník a dvojice sil svým působením vyvolá precesní pohyb osy rotace bumerangu a tím i zakřivení jeho trajektorie.
I když bumerang vrháme vždy kolmo ke směru letu (jako bychom chtěli sekerou sekat dřevo), vrací se zpět ve vodorovné poloze. To znamená, že jeho úhel vzhledem ke kolmici se zvětšuje až na 90°. Tento jev lze vysvětlit na základě analogie letu letadla, které při zatáčení musí měnit rychlost letu nebo profil křídel, a tím i velikost působící vztlakové síly. Při kruhové trajektorii nadále působí na křídlo vztlaková síla vznikající v důsledku proudění vzduchu, nyní však svírá s kolmým směrem určitý úhel. Můžeme ji tedy rozložit na dvě složky – vertikální složka musí být i nadále tak velká, aby vyrovnala tíhovou sílu, horizontální složka ovlivňuje zakřivení dráhy letu. Během letu působí na bumerang odporové síly, rychlost letu se zmenšuje, tím se zmenšuje i velikost vztlakové síly. Aby se bumerang i nadále pohyboval po kruhové trajektorii, musí se zmenšit horizontální složka vztlakové síly – bumerang se položí.
Dnešní vyráběné bumerangy mají různý tvar, vyrábějí se jak pro praváky, tak pro leváky. Obyčejné střední dvouramenné bumerangy létají do vzdálenosti 30 m až 50 m. Velmi oblíbený je tříramenný twister, velmi lehký, létající do vzdálenosti 10 m až 25 m. je ale nevhodný pro házení za větru. Dalekoletící bumerangy jsou tzv. hooky. Světový rekord v hodu bumerangem je 427,2m.
Bumerang házíme jako basketbalový míč, ne přímo od boku, neboť potom letí vzhůru a dopadá kolmo na zem. Hod začínáme vždy s paží zdviženou nad rameno. Bumerang uchopíme tak, že konec ramene stiskneme mezi palec a ukazováček, pohyb zápěstí dodá bumerangu zrychlení a rotaci. Lze jej hodit uchopením za kterékoliv z ramen. Bumerang otočíme tak, aby nejvíce členitá část (bývá obvykle pomalovaná) byla směrem k obličeji, strana plošší odvrácená od obličeje. Když bumerang otočíme obráceně, dostane při hodu zpětnou rotaci a neletí. Úhel nahnutí volíme podle síly větru a podle toho, zda chceme aby bumerang opisoval vyšší eliptickou dráhu. Nikdy se nesnažíme bumerangem házet příliš do výšky.
Bumerang nejsnáze chytíme mezi dlaně obou rukou v okamžiku, až je v úrovni ramen pak zvedneme ruku a jakoby tleskneme dlaněmi o sebe. O chytání jednou rukou se můžeme pokoušet tehdy, je li právě nad hlavou a můžeme jej uchopit uprostřed. Vyžaduje to však cvik a několikrát nás přitom bumerang uhodí.
Podle Renaty Holubové