Za běžných podmínek okolní vzduch nevede elektrický proud - je to způsobené tím, že molekuly dusíku a kyslíku ve vzduchu nemají vlastní elektrický náboj, protože atomy, které je tvoří, obsahují stejný počet kladně a záporně nabitých částic, takže se jejich náboj navzájem vyruší. Neobsahují ani žádné volné elektrony. Kladně nabité částice (protony) soustředí v jádru atomu, záporně nabité částice v podobě elektronů se pohybují v atomu kolem jader. Ovšem radioaktivita dokáže přeměnit vzduch na elektrický vodič, protože jej ionizuje - rozštěpí je na kladné a záporné ionty. Protože ionizovaný vzduch už pak obsahuje elektricky nabité částice, vede elektrický proud.
V požárních hlásičích se používá radioaktivní izotop americia 241. Jádra těchto atomů jsou nestabilní a vystřelují tzv. alfa částice (héliová jádra), které jsou poměrně mohutné. Dokážou rozbít atpom, který zasáhnou, takže velmi dobře ionizují molekuly vzduchu. Uvnitř detektoru je malé množství americia 241 a jeho částice udržují vzduch těsně kolem něho neustále ionizovaný. Baterie pak poskytuje slabý elektrický proud, který tím vzduchem prochází. Jakmile se, ale do vzduchu dostane kouř, ionty se s ním srážejí a ztrácejí svůj náboj. Snížení náboje ve vzduchu znamená snížení hodnoty procházejícího proudu. Okruh potom zaznamená pokles proudu a spustí alarm.
Množství americia 241 představuje v hlásiči kolem čtvrtiny mikrogramu, která dokáže každou sekundu vystřelovat více než 30 000 alfa částic. Protože tento druh záření je hmotou velmi dobře pohlcován (zastaví jej i list papíru), není třeba se radioaktivity obávat. protože má americium 241 poločas rozpadu 433 let, není nutno jej po dlouhou dobu vyměňovat či snad doplňovat. Za 433 let bude vysílat pouze asi 15 000 alfa částic, za dalších 433 let asi 7500 alfa částic za sekundu. Teprve za dalších 433 let by bylo nutné jej vyměnit, protože, pak už by byl elektrický proud velmi slabý a alarm by se mohl spustit i bez kouře.