Kosmické pero

Kosmonauté používali při svém pobytu ve vesmíru obyčejnou tužku. Používá se vlastně dodnes, jediným problémem může být kousek ulomené tuhy, který se volně pohybuje kabinou rakety a může se dostat do nějakého přístroje a tím narušit chod vesmírné lodě. Propisovačka ve stavu beztíže nepíše. Inkoust v náplni není snadné ve stavu beztíže přinutit, aby vytekl v podobě psané čáry na papír. Také se naopak může stát, že inkoust naopak vyteče z náplně ven najednou.

U běžné propisky stačí k vytlačení inkoustu na papír atmosférický tlak. Otáčením kuličky ve špičce náplně se pak barvivo nanese do stopy na papír. V kosmu při beztížném stavu nic takového nefunguje.

Vesmírné pero Space Pen vyvinul pro NASA Paul C. Fisher v roce 1965. Muselo splňovat vysoké nároky: muselo psát i v naprostém vakuu, nesmělo za žádných okolností dělat kaňky nebo dokonce  vypustit inkoust do okolí. Vývoj pera ve neplatila NASA, ale firma Fisher a stál milion dolarů. NASA pero do výbavy kosmonautů zakoupila až později a zařadila jej do všech svých letů s posádkou. Jeho cena jsou necelé tři dolary za kus a používá jej dodnes.

Poté, co Američané Space Pen vyrobili, Rusové si několik stovek kusů pro své vesmírné lety zakoupili v rámci společného projektu Sojuz - Apollo.

Inkoust je v náplni kosmického pera hermeticky uzavřen  a při tlaku na hrot jej ven tlačí stlačený dusík. Píše tedy na jakémkoliv povrchu, třeba i vzhůru nohama nebo pod vodou. Nemá problém ani při extrémních teplotách. Jedna náplň by podle výrobce měla vystačit na čáru dlouhou 4,8 kilometru.Inkoustu nevadí ani žádná mastnota a jeho životnost v náplni byla v roce 1967 projektována na 100 let. Pro pozemské účely se rovněž prodává. K psané komunikaci pero údajně využívají i potápěči. Při práci jej využijí, ale i doktoři, inženýři, stavitelé atd. když potřebují psát na papír opřený o stěnu nebo o strop.  

Někdy však není nad klasickou tužku...