Předchůdcem známého a dnes hojně využívaného laseru byl MASER. Maser pracuje na stejném principu jako laser (to je stimulovaná emise), ale generuje mikrovlnné záření. První maser sestavil Charles Townes, J. P. Gordon a H. J. Zeiger v roce 1953. Tento prototyp však nebyl schopný fungovat nepřetržitě.
První funkční laser sestrojil v roce 1960 Theodore H. Maiman v USA a od této doby se laser začal využívat ve spoustě zařízeních. Princip laseru využívá zákonů kvantové mechaniky a termodynamiky. Název LASER vznikl jako akronym tj, slovo vzniklé z počátečních písmen anglického názvu zařízení: "Light Amplification by Stimulated Emission of Radiation" (zesilování světla stimulovanou emisí záření) . Laser je optický zdroj elektromagnetického záření. Světlo je z laseru vyzařováno ve formě úzkého svazku; na rozdíl od světla přirozených zdrojů je koherentní a monochromatické. Je to vlastně velice soustředěný a úzce směrovaný paprsek jednobarevného světla s jednou vlnovou fází, který může maximálně účinně, přesně přenášet energii či informace.
A jaké je zatím využití saseru? Bude jím možno přesně skenovat a diagnostikovat, ale také měnit struktury s nanometrovými detaily, například manipulovat s nanočásticemi nebo kontrolovat integrované obvody. Další možností je konverze paprsku saseru do formy elektromagnetických vln, pulsů. Zde se dokonce otevírá cesta ke konstrukci počítačových procesorů o terahertzové frekvenci, což odpovídá zhruba tisíckrát větší výpočetní rychlosti, než jaká je běžná dnes. Jiné zdroje mluví o bohatém využití v optoelektronice.