Náš vesmírný souputník Měsíc je stále opředen rouškou záhad. I když by se zdálo, že je už dostatečně prozkoumán z pohledu vesmírných družic a úspěšných misí, které na něm přistály, vědcům stále není jasné proč je odvrácená strana Měsíce hornatější, než ta, která je přivrácená k Zemi. Na přivrácené straně se tak nachází rozsáhlá lávová pole nazývaná moře, která na té odvrácené části Měsíce chybí. Vědci se tak podle poslední hypotézy domnívají, že naše planeta měla dvojici měsíců, které se při své hře na honěnou kolem Země spojily do jednoho tělesa. O pravdivosti této hypotézy by mohly rozhodnout výsledky zkoumání dvojice sond Grail, která o víkendu začala mapovat gravitační pole Měsíce.

Nejnápadnějšími útvary na Marsu jsou polární čepičky.  Jsou tvořeny směsí vodního a suchého ledu (pevný oxid uhličitý). Pozoroval je už roku 1636  Ital Fontana. Teprve mnohem později bylo zjištěno, že se rozsah čepiček mění podle střídání ročních období. S příchodem marsovské zimy se čepičky rozšiřují. Severní polární čepička zbrázděná trhlinami zabírá asi 1200 čtverečních kilometrů a je tvořena převážně z vodního ledu. Ten v pravidelných cyklech sublimuje a zase dopadá na povrch planety. Průměrná tloušťka ledu této čepičky je asi 1 kilometr (maximální 3 km). Odhadované množství vody, kterou by po roztátí obsahovala, odpovídá asi  4 % ledové pokrývky Antaktidy. Jižní polární čepička je tvořena převážně ze suchého ledu. Tvoří ji svrchní asi 8 metrů silná vrstva zmrzlého oxidu uhličitého a spodní vrstva tvořená zejména zmrzlou vodou, která sahá do velké hloubky. Podle dat získaných sondou Mars Express se soudí, že kdyby všechna voda z této oblasti roztála, že by zaplavila celý povrch Marsu do výšky 11 metrů. Teplé počasí kolem jižního pólu Marsu přináší zajímavé úkazy.

Vánoční "meteor" mohli během štědrovečerní noci pozorovat obyvatelé západní Evropy. Jev byl natolik nápadný, že zaujal pozorovatele z Německa, Belgie, Nizozemí či Francie. A tak spousta lidí si jistě vyslovila svá nejtajnější přání. Tím nejčastějším však mohlo být: "Jen ať nám to proboha nespadne na hlavu!" Šlo totiž podle ruské kosmické agentury Roskosmos,  o poslední stupeň nosné rakety Sojuz, která nedávno vynesla do vesmíru tříčlennou posádku.

Slunce dnes vzalo zpátečku. V 06:29 se dnes otočilo na obratníku Kozoroha, nastal zimní slunovrat a začala astronomická zima. Užili jsme si nejdelší noci v roce a těšíme se na s každým dnem na prodlužování délky dne. Slunce v našich zeměpisných šířkách vystupuje pouze přibližně 16 stupňů nad obzor, proto je zemský povrch na severní polokouli velmi málo prohřívaný. Země kolem Slunce obíhá po elipse, ale paradoxně je Slunci nejblíže v době, kdy my, pozorovatelé na severní polokouli, máme zimu. V tomto přísluní (tedy nejmenší vzdálenosti) bude Země 5. ledna 2012 v 1 hodin SEČ a její vzdálenost od Slunce bude 147,1 miliónu km.

Na čtyři další roky to bude poslední úplné zatmění Měsíce viditelné od nás. Měsíc vyjde v sobotu už v úplném zemském stínu - úplná fáze zatmění končí právě v okamžiku východu Měsíce. Protože Slunce zapadá těsně před 16. hodinou, musíte s pozorováním začít už odpoledne. Konec polostínového zatmění nastává už v 17.18 hodin a nevýrazný polostín končí v 18:30. Měsíc bude nad severovýchodním obzorem, průběh úplného zatmění se však při pozorování z České republiky odehraje pod obzorem.

Jupiterův měsíc Europu objevil v roce 1610 italský učenec Galileo Galilei. Spolu s měsíci Io, Ganymed a Callisto patří do skupiny galileovských měsíců. Europa je z těchto

Nebývá zvykem, že mezi Zemí a Měsícem si každou chvíli proletí asteroid.  Stává se to tak průměrně jednou za 30 let. Dnes v noci z úterý  8. na středu 9. listopadu 2011 proletí  mezi Zemí a Měsícem planetka s označením 2005 YU55. Asteroid má průměr asi 400 metrů, přesto by nám na Zemi neměl být nebezpečný neboť proletí ve vzdálenosti 325 000 km od Země.

Nejmenší planeta sluneční soustavy Merkur má svou oběžnou dráhu tak blízko u Slunce, že teploty na straně přivrácené ke Slunci přesahují až 430°C. Když k tomu přidáme skutečnost, že Merkur  nemá atmosféru, pak to je navíc příčinou velmi velkých teplotních rozdílů dosahujících až 700°C. I když na Sluncem neozářené polokouli panují teploty až –180°C je neuvěřitelné, že by se zde mohl nacházet led.  Po prozkoumání asi 45% povrchu Merkuru  v 70. letech minulého století sondou Mariner 10 se od letošního roku úspěšně pohybuje po jeho oběžné dráze sonda Messenger.  Tato sonda na Merkuru odhalila rozsáhlé ledové plochy.

Jedna z nejznámějších observatoří na světě je umístěna v Novém Mexiku v USA. Dosud nese neoriginální název Very Large Array (VLA - Velmi rozsáhlá soustava) a pod tímto označením prožila celé 30 leté období působnosti od roku 1980. Stala se objektem zájmu filmařů v ve filmech Den nezávislosti nebo Kontakt. Skládá se z 27antén, které jsou rozloženy do 3 ramen dlouhých 2,1 km ve tvaru písmene Y.  Každá parabolická anténa má průměr 25 metrů a je možné s ní manipulovat do požadované polohy díky používání speciální železniční trati. Antény jsou přemísťovány do různých formací každých 3  až 5 měsíců. Tím je možné sledovat nejrůznější vesmírné objekty, kterými mohou být Slunce, planety, černé díry, kvasary, supernovy, záblesky záření gama či radiové galaxie. Po své nedávné rozsáhlé rekonstrukci a modernizaci nyní čeká na nové jméno. Může je vymyslet i vy.

Za Neptunem se nachází spousta zajímavých těles ležících v Kuiperově pásu. Jeden z objektů zde ležících, vzbudil pozornost v uplynulých dnech na setkání European Planetary Science Congress v Nantes. Jde o planetku známou už 10 let, která má označení 2001 QG298. Je od nás tak daleko, že během 10 let až do současné doby nebylo možné zachytit její přesnější tvar. A tak astronomové pozorovali změny jasnosti a zjistili, že se otáčí s frekvencí jednou za 7 hodin. Ale maximální výchylka změn jasnosti se s časem dost měnila a periodická změna svítivosti měla neobvyklý průběh.