Po několika dnech naprosto zatažené noční oblohy nastává i v ČR možnost sledovat na vlastní oči kometu C/2014 Q2 známou pod označení Lovejoy.  Kometu objevil australský amatérský astronom Terry Lovejoy 17. srpna 2014. Je to už jeho čtvrtá kometa, ale zdá se, že by mohla být výjimečná. Zpočátku měla jasnost 14,8 magnitudy a vypadalo to, že nebude nijak výrazným objektem noční oblohy. Její trajektorie je navíc kolmá k dráze naší Země, což bylo důvodem, že ještě koncem loňského roku byla dobře vidět pouze na jižní polokouli. V těchto dnech si to však začíná frčet přímo nad našimi hlavami.

V úterý 9. 12. 2014 v 16 hodin 16 minut a 46 sekund rozzářil oblohu nad východní částí České republiky velmi jasný meteor – bolid. Zaznamenaly jej, letící směrem od Opavy, čtyři automatické celooblohové kamery na stanicích české části Evropské bolidové sítě.  Úlomky bolidu dopadly na Českomoravskou vysočinu, kam se jej zatím neúspěšně vydali hledat pracovníci Astronomického ústavu. Protože předpokládané místo dopadu meteoritu leží v členitém lesním terénu, žádají astronomové o pomoc při jeho nalezení.

Po 10 letech putování dnes 12. 11. 2014  završí sonda Rosetta  svou misi ke kometě Čurjumov-Gerasimenko/ 67P. Poprvé v historii kosmonautiky bude na kometě vysazen přístroj vyrobený lidmi – modul Philae. Ten se v případě úspěšného přistání dokonce zavrtá do jejího povrchu do hloubky čtvrt metru a poskytne lidstvu analýzu chemických prvků obsažených ve zkoumaném vzorku.

Časopis Science uveřejnil zprávu, že v kosmickém prachu, který zachytila v roce 2006 sonda Stardust a přinesla zpět na Zemi, se nacházelo sedm zrnek mezihvězdného prachu. Sonda Stardust byla v roce 1999 vyslána NASA ke kometě 81P/Wild-2, aby při průletu její kómou, z ní zachytila kolektorem velikosti tenisové rakety vzorky prachu. Od srpna do prosince 2002 pak pokračovala sonda ve sběru mezihvězdného prachu do dalšího kolektoru. Během 195 dní sonda lapila zmiňované částice pocházející z oblasti mimo sluneční soustavu.

Nedělní večer bude ve znamení velkého úplňku. Přirozený satelit naší Země - Měsíc, dnes bude v 19 hodin 44 minut na své trajektorii kolem Země k ní poměrně nejblíže – "jen 356 896 km" a navíc bude  ve 20 hodin a 9 minut ve fázi úplňku. To pro pozorovatele ze Země znamená, že jeho průměr bude asi o 14 % větší, než bývá obvyklé a jeho svit bude asi o 30 % větší.

Náš vesmírný souputník Měsíc není zdrojem světla, odráží k nám světlo dopadající na něj ze Slunce. Podle toho, jak velká část Měsíce je Sluncem osvětlena, rozlišujeme z povrchu Země měsíční fáze. Někdy také bývá při jasné obloze pozorovatelný i jeho neosvětlený kousek. Je to působeno osvětlením Měsíce odrazem světla od Země. Tento jev zvaný popelavý svit, vysvětlil už Leonardo da Vinci. Na Měsíci jsou však také místa, kam se Slunce celou dobu nepodívá nebo naopak je permanentně ozařuje.

Obrovská bouře v horních vrstvách atmosféry Jupiteru, známá jako Velká rudá skvrna, je dalekohledy zkoumána už přes 340 let. Poprvé ji pozoroval v roce 1665 francouzský astronom italského původu Giovanni Cassini. Jde o obrovský hurikán – anticyklónu, která se otáčí v opačném smyslu jako planeta. Při jejím sledování lidstvem, byly v minulosti pozorovány změny tvaru, barvy a v posledních letech i patrná změna velikosti.  Skvrna se uplynulých desetiletích výrazně zmenšila .

Gravitační vlny byly jedním z předpovězených, projevů Einsteinovy obecné teorie relativity z roku 1916. Doposud ale nebyly přímo experimentálně pozorované. Jejich nepřímé důsledky však byly zachyceny, když bylo zjištěno, že se zmenšuje perioda pulzaru PSR B1913+16 v souladu s předpovědí obecné teorie relativity a to vlivem vyzařování gravitačních vln. Za tento objev dostali v roce 1993 Nobelovu cenu Russell Alan Hulse a Joseph Hooton Taylor, Jr. Už téměř 100 let čekají vědci na přímé zachycení gravitačních vln v pozemských podmínkách. Políčeno na ně mají například detektory LIGO, VIRGO či LISA. Podle nově uveřejněných informací se prý na  Amundsen-Scottově stanici, umístěné na jižním pólu, v období let 2010-2012 podařilo v experimentu BICEP2  (Background Imaging of Cosmic Extragalactic Polarization) zachytit záření z nejranějších dob našeho vesmíru. To by mohlo znamenat potvrzení gravitačních vln.

Na cestě z řecké Olympie do olympijského města Soči urazila olympijská pochodeň trasu dlouhou 65 000 km.  Pochodeň je přizpůsobena svým tvarem a vyvážením co nejpohodlnějšímu držení při běhu.  Má hmotnost asi 1,8 kilogramu, vysoká je 95 centimetrů a její rukojeť spolu se středovou ozdobnou částí jsou odlity z mimořádně pevného a průhledného polymeru. Při svém putování se pochodeň vyskytla na mnoha zajímavých místech: ruský jaderný ledoborec "50 let vítězství" ji dopravil k severnímu pólu, potápěla se do nejhlubších míst jezera Bajkal, byla vynesena na vrchol nejvyšší kavkazské hory Elbrus a také se objevila ve volném kosmu.

Před neuvěřitelnými 40 lety brázdilo povrch Měsíce sovětské robotické vozítko -  Lunochod 2. Teprve až nyní čínský vesmírný program přichází se svým roverem, který má v nejbližších dnech přistát na povrchu našeho vesmírného souputníka. Rover dostal  nejprve pracovní název Chzhunhuapa. Čínská kosmická agentura pak vyhlásila veřejnou soutěž o návrh jména. Na základě internetového hlasování veřejnosti byl rover pojmenován Yutu - Nefritový králík. Název je prý zvolen podle obrysů  na povrchu, které toto  mytologické zvíře připomínají.